Téma týdne: Sliby se maj plnit o Vánocích
Vánoce psí

Pamatujete, jaký jsem loni dostala dárek k Vánocům? Jak se moc nevědělo, kdo ho vlastně dostal a kdo ho komu dal? Regi a Honza mi tehdy přestěhovali můj pelíšek k sobě do ložnice, abysme spali celá smečka pohromadě.

Slíbila jsem, že vám napíšu, jaký je stav po roce. Tak abyste věděli, spíme spolu pořád. Jen ne v jedné posteli, protože do velké nesmím já a do mojí malé bysme se všichni fakt nevešli.

Letos byla Regi zase před Vánocema strašně dlouho pryč. Ale slíbila mi, že se na Štědrý den ráno vrátí a budeme spolu vařit slavnostní večeři. Tak jsem se hrozně těšila. Já s ní totiž chystám jídlo moc ráda. Jak se to dělá? No, Regi míchá, krájí, strouhá, přesypává a přelévá různé věci nahoře na kuchyňské lince, já ležím dole a číhám, co shora spadne. Ležím, protože nesmím loudit. Musím si slušně lehnout a čekat. Když se zapomenu a sednu si, nebo dokonce vstanu, hned se ozve: "Indy! Co dělá slušně vychovaný pejsek u stolu?!" Tak se aspoň uložím nějak šikovně, aby o mne Regi pořád zakopávala a nezapomínala, že tam jsem.

Když bylo dovařeno a dojedeno a já pečlivě vylízala všechny talíře, rozdaly se dárky. Pak si Regi konečně sedla do křesla a já se jí uvelebila na klíně. No já vím, jsem velká, už se tam skoro nevejdu a to ležení není vůbec pohodlné. Regi taky říká, že ji hrozně tlačím kostnatýma nohama. Takže to nikdy moc dlouho nevydržíme, ale tentokrát to bylo něco úplně jiného. Protože jsem moji Regi tak dlouho neměla doma, že jsem ji teď chtěla cítit nejen čumáčkem, ale úplně celým pejskem. Honza se smál, byl taky rád, tak jí dal pusu. A já jsem podřimovala, Regi mě hladila… A to bylo, a pořád ještě je, na celých těch Vánocích úplně nejlepší.