Téma týdne: Učím se žít
Prokrastinující workoholik

Nedávno jsem si udělala na jedněch webových stránkách test. Zajímalo mne, jak jsem na tom s prokrastinací. Zaškrtla jsem příslušné odpovědi, klikla na "odeslat" a… no nazdar! Vyšlo mi, že jsem těžký prokrastinátor a že bych se měla na těch stránkách zaregistrovat a zároveň s kolegy závislými na automatech, alkoholu a jiných "příjemnostech" přemýšlet, jak se této závislosti, která mi rozhodně musí komplikovat rodinný, společenský i pracovní život, zbavit.

Nicméně jsem nezpanikařila. Před časem jsem si totiž na jiných stránkách udělala jiný test. Tehdy jsem chtěla vědět, jestli náhodou nejsem workoholik. Vyšlo mi, že jsem, že mi to určitě komplikuje rodinný a společenský život a brzy se to projeví i na mém životě pracovním, protože to tempo nevydržím. A že bych se měla zaregistrovat a…

Došla jsem k závěru, jsem prokrastinující workoholik. Že mi není pomoci, ale že mi to právě tak vyhovuje. Když se totiž pustím do jakékoli činnosti, která mě baví, vykazuji všechny příznaky těžkého workoholika. Naštěstí práce, která mi přináší obživu, mezi tyto činnosti patří. Pokud ovšem přijde na papírování, kterému se při ní nevyhnu, jsem naopak těžký prokrastinátor a všechny tyhle "nezbytnosti" odsouvám a odsouvám, hrnu je před sebou jako sněhovou závěj, až už to dál nejde a nakonec musím tu práci přece jen udělat.

Vzhledem k tomu, že mi přes to všechno a přes tvrzení obou webových stránek rodinný, společenský i pracovní život stále funguje, asi to se mnou nebude tak strašné. Jedna má závislost pravděpodobně vyvažuje tu druhou a udržuje mne na oné pověstné zlaté střední cestě. Nejspíš to bude tím, že se tomu balancování a vyvažování učím celý život a za ty roky co jsem na světě, už v tom mám docela praxi…