Téma týdne: Kdybych tak mohl změnit svůj život
Povídání o pejskovi a kočičce

Změnit svůj život? Ale já ho vůbec nechci měnit! Já ho chci nechat tak jak je. Svoje lidi mám hróoozně moc ráda a oni mají rádi mě. Jsem docela spokojený pejsek. Tak o čem mám teda dneska psát? Vrr… ňaf… I když… některé věci by se mi docela líbily, kdyby byly změněné… No jo! Já už vím, o čem vám dneska budu povídat.

Do naší rodiny totiž patří ještě někdo, kdo s námi v našem domě bydlí a koho mají moji lidi rádi. Není to ale žádný pejsek. Je to kočka a jmenuje se Číča. Má pro sebe celý sklep našeho domu. To je fakt dobré, protože o zbytek se musíme dělit dokonce tři. Já, Regi a Honza. No a co že bych teda chtěla změnit?

Přála bych si, aby někdo té naší Číče vysvětlil něco, co se mi pořád ne a ne podařit. Že totiž kdyby pořád přede mnou neutíkala do sklepního okénka, do kterého se nevejdu, nebo na střechu auta, kam teda fakt nevyskočím, mohly bychom si spolu užít spoustu legrace. Snažím se jí to říct, vrtím ocáskem jak zjednaná, ale ona nic. Tak teda ocásek zklidním a zvednu ho nahoru, úplně stejně jako ta hloupá kočka, a ona zase nic. Zkusila jsem jí dát i pac. Myslíte, že to pochopila? Ani náhodou. Možná je to tím, že já neumím mluvit po kočičím a ona zase nerozumí po psím. Nebo rozumět nechce. Protože už je to vlastně kočičí babička a chce mít svůj klid.

Každopádně to vypadá, že povídání, které Regi nedávno četla před spaním svým malým lidským štěňatům, asi nebude tak úplně pravda. Myslím o tom, jak se kamarádili pejsek s kočičkou. Aspoň že mým lidem došlo, že bych to ráda zkusila. Tak občas pozvou Číču na návštěvu do kuchyně a připraví nám malou svačinku.

Kočka se sice chová jako slušně vychovaná dáma, nechá se dokonce očichat pod ocáskem, po jídle si vzájemně vylížeme své misky, ale to je všechno. Když se druhý den potkáme na zahradě, zase se tváří, že mě vůbec nezná. Ona je prostě takhle, bez psí kamarádky, úplně spokojená a nic měnit nechce.

Ale víte co? Stejně to budu zkoušet znovu a znovu. Třeba se to někdy podaří.

Poznámka Regi: Nakonec se to Indirce podařilo. Po nějaké době před ní Číča přestala utíkat a docela často vedle sebe lehávaly na zahradě. Dál ale to jejich přátelství nepokročilo. Číča byla v té době už kočičí stařenka a hrát si opravdu nechtěla.