Téma týdne: Slib
Pejsci neslibují

Regi říká, že sliby se mají plnit a když ne, když už je jasně vidět, že to fakt nepůjde, má se člověk omluvit, že to teda nezvládne. Strašně nemá ráda, když někdo něco slíbí a pak jako že nic. A skutek utek, stejně jako naše kočka Číča, když si s ní chci hrát. Ona vždycky vlítne do mrňavého sklepního okénka, do kterého se nevejdu. A snaží se vypadat, jako že uvnitř není. Jenže já přece moc dobře vím, že tam je. Asi to bude stejné, jako s těmi sliby a skutky. Ony taky nezmiznou jenom proto, že se schovají do sklepa nebo třeba pod polštář v pelíšku. Tam jsem si jednou schovala kost. Jejda, ta pak krásně voněla! Dokonce tak, že jí cítila i Regi. Na rozdíl ode mě se jí to ale vůbec nelíbilo. Zlobila se a mluvila o hrozném smradu. Možná, že ty schované a nesplněné sliby taky tak hrozně smrdí a proto je Regi nemá ráda.

My, pejsci, raději nikdy nikomu nic neslibujeme. Já bych třeba mohla klidně slíbit, že budu na vodítku chodit vždycky pěkně u nohy a nebudu tahat jak splašená mula. Jenže kdybychom potkali mého psího kamaráda Beníka a já se zapomněla, protože bych se s ním chtěla honem přivítat, copak bych se stihla dopředu omluvit?

Tohle se totiž doopravdy stalo. A byla to ohromná legrace. Teda nevím jak pro Regi, ale pro mě a pro Beníka rozhodně jo. Ten den byl všude sníh a led, hrozně to klouzalo a my šli po cestě z kopečka. Beník najednou vyběhl ze zatáčky proti nám. Ze samé radosti jsem se mu chtěla rozběhnout naproti. Škubla jsem vodítkem, Regi podklouzly nohy, a v tu ránu jsme byly obě na jedné hromadě na zemi. Jak já se potom omlouvala! Olízala jsem jí úplně celý obličej. Beník se přidal a jeho člověk se ptal, jestli se nám nic nestalo. Naštěstí ne, spadly jsme do závěje na kraji cesty. Aspoň vidíte, jak je to u pejsků s těmi sliby složité.

Ale i když nic neslibuju, omlouvat se umím náramně, když něco provedu. Otočím uši úplně dozadu, trošku se přikrčím, aby bylo vidět, že se stydím, nesměle zamávám ocáskem, udělám ty správné psí oči… A pak vytáhnu ten nejtěžší kalibr: vypláznu jazyk a olížu svým lidem ruce a nos a uši, prostě všechno, na co dosáhnu. Měli byste vidět, jak to funguje! Regi s Honzou mi pak všecko vždycky odpustí rychleji, než byste řekli švec.