Téma týdne: Co (ne)dává smysl
Nesmyslná úvaha o smysluplné činnosti

Měli bychom se snažit, aby všechno co děláme, mělo nějaký, obecně uznávaný smysl? A to, co je považováno za nesmyslné, raději vůbec nedělat?

Ne, takhle rozhodně ne. Mačkám tlačítko delete. Podruhé, potřetí… Sedím v obýváku s poobědovou kávou, notebook pohodlně na klíně. Chystám se napsat malou, ale pokud možno velmi hlubokou, úvahu k tématu týdne. Odkud jen začít…?

Ve snaze vymyslet opravdu dobrou a smysluplnou první větu přelétnu očima od okna ke dveřím… Hmm… chtělo by to utřít prach. Nemám ale ráda všechny ty nesmyslné domácí práce, které jsou vidět pouze a jedině tehdy, když se neudělají. Ráda něco vyrábím, vytvářím, rukama nebo hlavou. Taková činnost naopak smysl má. Takže ten prach na knihovnách a komodě by mi vlastně vůbec vadit neměl. Jsem přece povznesená nad něco tak přízemního, jako je nenaklizená domácnost… Já TVOŘÍM! Tak proč mě ty matné nábytkové plochy s občasnými stopami prstů ruší a nenechají v klidu psát můj článek? Proč hledím doblba a medituju nad tím, že mě nebaví uklízet? Tohle snad smysl má?

Možná by nebylo úplně nesmyslné tu energii vyplýtvanou lamentováním raději investovat do přesvědčování sebe sama, že utírání prachu je v podstatě zábavná a tvůrčí činnost, při které si můžu třeba pustit gramofon a tančit flamenco s prachovkou.

A až to dodělám, tak už bych se snad mohla opravdu v klidu, bez všech rušivých vlivů, posadit, a napsat ten smysluplný článek plný skutečně hlubokých a závažných myšlenek.

PS: O dvě hodiny později. Článek napsaný nemám, utřený prach taky ne. Naprosto nesmyslně se probírám starými gramodeskami a je mi krásně…