Téma týdne: Téma, o kterém nikdo nemluví
Nejhorší zloděj

Ten Němec, co mi schovává věci… Úsměvné. Nesoustředěnost, skleróza, hosipa (neboli ho… si pamatuju)… O tom je také spousta vtipů. Demence, atrofie mozkové tkáně… Alzheimer. Tady všechna legrace končí. Téma, o kterém se moc nemluví. Ale mělo by se mluvit.

Protože jak naše populace stárne, postihuje tato nemoc čím dál tím větší množství našich rodičů a prarodičů. Nechci zlehčovat všechny vážné choroby, kterými mohou lidé trpět, včetně rakoviny, strašáka, o kterém se naopak mluví a píše asi nejvíc.

Jenže, s většinou z nich se dá bojovat. A nemyslím tím teď snahu lékařů, ale boj samotného pacienta. Jeho vlastní přístup a vůli žít, uzdravit se. A o tom je celá ta hrůza Alzheimerovy nemoci. Nejen, že se nad ní nedá vyhrát. Nedá se s ní ani bojovat! Protože její podstatou je právě to, že vám ukrade všechny vaše zbraně. Vaši vůli, rozum, vaši osobnost… Je to nepřítel, kterého naprosto nelze porazit.

Pokud má, na začátku nemoci, člověk ještě nějakou svou vůli, může se bránit a mírně zpomalit její postup. Jsou samozřejmě i léky které to podpoří. Proces se ale nedá zvrátit a dokonce ani zastavit. Opravdu se dá jen zpomalit. A i to, pouze v počátečních stádiích. V různém pořadí a u každého člověka jinak, ale u všech nevyhnutelně, dojde k tomu, že ztratí orientaci v prostoru a v čase, zapomene počítat a číst, přestane poznávat členy rodiny, vytratí se mu postupně slovní zásoba, až zapomene úplně mluvit, přestane ovládat vyměšování, neví jak se najíst, když sedí u stolu a před sebou má plný talíř a lžíci.

A pak jednou nastane moment, kdy přivedete svého blízkého člověka na pravidelnou kontrolu k lékaři a uslyšíte:

"Toto jsou poslední léky, které můžu předepsat. Protože, laicky řečeno, v mozku už nezbylo nic, co by ještě mohly pozitivně ovlivnit."

Co se děje dál, určitě nechcete vědět… Jak dožívá mnohdy docela zdravé tělo, které už jeho vlastní mozek nedokáže řídit.

Vím, že toto téma není nijak magické a už vůbec není "krásné". Je ale součástí našeho světa. S ním, jako s mnoha jinými "ošklivými" tématy bychom měli umět žít, a pokusit se o zlepšení alespoň tam, kam dokážeme dosáhnout. A jako prevenci sami pro sebe – co nejvíce přemýšlet, číst, tvořit. Odborníci tvrdí, že aktivní trénovaný mozek prý dokáže případný nástup nemoci hodně oddálit, a pokud přece jen přijde, postup co nejvíce zpomalit.

A to je alespoň nadějné…