Téma týdne: Touha po moci
Já ti budu pomáhat, jo?

Touha pomoci... Tu mají všichni pejsci, ale myslím, že my, border kolie, asi úplně nejvíc. Soudím podle sebe, protože mne pomáhání děsně baví.

Hodně legrace si užiju třeba při ekologické likvidaci tříděného odpadu. Víte, že by se do žlutého kontejneru na plasty měly dávat kelímky od jogurtů a podmáslí a tvarohu a jiných dobrot čisté? Nebo alespoň bez viditelných zbytků? No tak aby je Regi nemusela pracně umývat, já jí pomáhám s tím čištěním.

Anebo petflašky. Představte si, že Honza strašně dlouho na tom svém počítači vymýšlel a maloval mašinku, která ty prázdné petky dokáže zmačkat, aby nezabraly v kontejneru moc místa. A vymyslel. Prý už to v továrně vyrobili a dokonce to i funguje. Ale stejně. Kdyby si každý člověk pořídil pejska, nemusel by mýt kelímky a mačkat petflašky. Ani mašinkou. Takový pejsek to přece zvládne úplně zadarmo.

Další věc se kterou Regi pomáhám, je babička. Teda babička není věc, to dá rozum. Babička je moc stará paní a bydlí s jinýma starýma babičkama a dědečkama v domě, kterému se říká Domov pro seniory.

Já tam s Regi často chodím, abych babičku potěšila a zabavila. Protože ona mi moc ráda hází balonek a já jí ho vždycky donesu rovnou do ruky, a když jí spadne, tak ho zase podám. A ona se směje a říká, že jsem hodný kluk, protože si vůbec nepamatuje, že jsem holka. A vždycky se znovu zeptá, jak se jmenuju, hladí mě a mazlí se se mnou.

A víte, co z těch návštěv u babičky nakonec vzešlo? Regi jednou řekla, že když už jsem velká, musím dělat nějakou práci, protože u border kolie je to přímo povinnost. A že ona není žádný velký sportovec, aby se mnou běhala po lesích nebo jezdila na nějaké závody. Prý mám běhat sama, nebo s kamarádkou Dixinkou. Regi že se mnou bude po těch lesích jen chodit, to že jí stačí.

A pak dlouho hledala na internetu, potom chvíli telefonovala, pak zase něco psala a nakonec zapnula tiskárnu. Šla jsem se podívat, protože mě vždycky zajímá, jak z té krabice potištěné papíry lezou. Tentokrát byly jen dva. No a Regi je vzala a položila přede mne na koberec, abych si mohla přečíst, co je na nich napsáno.

No teda! Takže my spolu pojedeme na dvoudenní výlet! Regi se tam bude s dalšími lidmi školit, a mně a pejsky těch druhých lidí budou jiní lidi zkoušet, jestli bychom uměli chodit na návštěvy nejen za naší babičkou (protože na to přece člověk ani pejsek žádnou zkoušku mít nemusí), ale i za úplně cizíma babičkama a dědečkama, kteří nemají žádné vlastní pejsky a je jim proto smutno a potřebují, aby jim někdo nosil hračky a vůbec jim různě pomáhal a dělal radost. A já už jsem psala, že pomáhám moc ráda. Haf! Hafhaf!!! Tak na to se teda fakt těším!!!

Hmm… ňaf, myslím, že jsem to téma - touha pomoci - docela zvládla, ne? 
Cože? Že tam nebylo napsáno touha pomoci, ale touha po moci? Ta mezera tam fakt patří? Ona to není chyba? Tak to teda vůbec nevím, co by to mohlo být, ta touha po moci. Nemohli byste mi to někdo vysvětlit, prosím?

Poznámka Regi: Myslela jsem si, že aby se pes mohl věnovat canisterapii, musí mít dlouhý a komplikovaný výcvik. Když jsem si začala zjišťovat, co je k téhle činnosti přesně zapotřebí, příjemně mne překvapilo, že je to úplně jinak. Výcvik stačí základní, jako bonus je dobré, když pejsek umí nějaké zábavné triky, ale to hlavní a nejdůležitější jsou jeho povahové vlastnosti. A pro psovoda to vlastně platí taky. Spolu totiž mají tvořit sehraný canisterapeutický tým, ze kterého vyzařují pozitivní emoce, klid a vyrovnanost. (A samozřejmě, oba by měli mít touhu pomoci, ne po moci .) Pochopitelně dnes ještě nevím, jestli Indy těmi testy projde, ale jak ji znám, tak se odvažuji doufat, že ano.