Hagrid a jeho mazlíci

Hagridův vztah k Tesákovi, a vůbec ke všemu živému je… vpravdě hagridovský…

Téma: Kapitální úlovek
DOMÁCÍ MAZLÍČEK

"Jak jsi k němu vlastně přišel, Hagride?"
"Jo, Abe, to bylo tak. Chtěl sem krásný, čistotný a vodvážný zvíře. Tak sem zašel za jednim chovatelem. Von mi nabízel různý mladý, ale mně se líbilo jedno roztomilý akorát vzadu. Jak sem na něho šáh, hned mi voblízlo prst."
Hagrid se láskyplně zahleděl na psa, který mu soustředěně oslintával ruku. "No já vim, splet sem se. Žádnej extra úlovek to fakt nebyl. Nejsem na to moc hrdej, šak víš, zvířatům přeci rozumim. Ale už je to tak..." Něžně pohladil Tesáka po hlavě, vzdychnul a mokrou dlaň s nalepenými chlupy utřel do kalhot.

Téma: Tepláky a legíny
JAK SE BUDE JMENOVAT?

Hagrid si nadšeně prohlížel štěně lezoucí na vratkých nožičkách. Volná kůže mu plandala na všechny strany."Ty seš ale roztomilej! Japak já ti budu řikat? Vypadáš, jak dyby ti voblíkli veliký tepláky. Chceš bejt Teplák?"
Štěně se zastavilo a udělalo loužičku.
"Aha, tepláky se ti teda nelíběj. Co takhle legíny, ty neplandaj… Legín? Legínek?"
Pejsek se na Hagrida vyčítavě zadíval, škytnul a vyzvrátil oběd.
"No jó, to je taky blbý méno. Tak co by se ti líbilo?"
Štěňátko se dobatolilo až k Hagridově velké ruce, oslintalo mu prst a zvědavě se do něj zakouslo.
"Už vim! Budeš se menovat Tesák!!!"

Téma: Cena dospělosti
NEPŘÍMÁ ÚMĚRA

Hagrid se sehnul, zvedl malou chlupatou kuličku, a položil si ji do klína. Štěně tam chvíli šmejdilo, pak se pohodlně natáhlo a v ten moment spalo.

Hagrid si poklepal na kolena. Pejsek to vzal s rozběhem, dopadl pánovi na klín, radostně mu olízal obličej, potom se na tom malém prostoru opatrně stočil do klubíčka a spokojeně usnul.

Hagrid se posadil a Tesák mu ztěžka vyskočil na klín. Nemotorně tam balancoval, nakonec mu přední i zadní packy přepadly, a pes sklouzl zpátky na zem. Pán ho konejšivě pohladil po hlavě. "To víš, blboune, už se sem nevlezeš. Dyť seš velkej pes."

Téma: Zadek sedí
NEPŘÍMÁ ÚMĚRA

Hagrid usoudil, že by se Tesákovi hodil nějaký ten výcvik. Začal úplnými základy.
"Tesáku, sedni! Sedni, povidám!! Tak dej přeci tu prdel na zem…
Ty si nesedneš? Sedni! Sedni!!! SEDNI!!!
Himlhergotbasbombardón, psisko jedno mizerný, tvrdohlavý, sedneš si nebo ne?! Já se na to vy…
Tesáku, ty moulo moulovatej, nechápeš, vo co tady de? Tak já ti to předvedu. Koukej. Takhle vohneš zadní nohy a zadek hezky položíš na zem. Rozumíš? Nerozumíš…
Tak eště jednou. Dyž řeknu SEDNI, uděláš to, co sem ti teď ukazoval.
Áaale no táák, Tesáčku, pejsánku můj zlatej, posaď se, miláčku.
U Merlina, nečum na mě tak blbě a sedni si konečně… Hmm… tak si teda lehni. No, co už…"

Dost ráda ve svém ff psaní ukazuju Rona tak, aby si ho bylo možno vážit.
Tentokrát přišel do Bradavic jako šéfbystrozor, aby vyřešil detektivku na téma: Deset deka salámu, to bylo salámu!
KRÁDEŽ V HAGRIDOVĚ HÁJOVNĚ

"Děkuju, žes přišel. Vim, co má šéfbystrozor práce. Lehni, Tesáku!!! Koukni. Tadyhle u stropu visela. Celá uzená kejta."
Ron se rozhlédl. Na stole našel kousky bláta. A na zaprášené podlaze čtyři dlouhé stopy. Sáhl do kapsy, z nedojedené svačiny vytáhl tlusté kolečko salámu a zavěsil ho na hák. "S bídou deset deka, ale musí to stačit. Pojď ven."
Přikrčili se pod oknem.
Tesák se líně zvedl a opřel se do stolu. Dostrkal ho pod hák a ztěžka na něj vyskočil… Než Ron s Hagridem došli ke dveřím, byl stůl zase na svém místě a Tesák se tvářil, že tvrdě spí.

Téma: Zamávejme kachnám! (Tentokrát trojdrabble)
SEDM KACHEN

Hagrid si v hospodě u Prasečí hlavy pověsil na věšák spratkový kožich a ztěžka dosedl na židli.
Hostinský Aberforth mu utěrkou ometl stůl a postavil před něj orosený půllitr máslového ležáku. "Dáš si něco k jídlu? Máme výbornou kachnu s červeným zelím a knedlíkem. Je to exotický recept odněkud ze střední Evropy."
"Né, enom né kachnu. Ti pitomí ptáci už mě stáli takovejch peněz a nervů, že bych si fakt nepošmák." Hagrid se zamračil, a na hostinského tázavý výraz se rozpovídal. "Víš, že Tesák poslední dobou ňák moc přibírá na váze, tak sem si řek, že ho musím trochu cvičit. No a psi ze všeho nejrači aportujou, a na hubnutí prej je dobrý plavání. Tak sem zajel na Příčnou. V jednom kšeftě tam měli takovou hračku pro psy, plavací kačenu. Koupil sem ji a šli sme k jezeru, že mu ji budu házet do vody a von mi ji bude nosit…" Hagrid vzdychnul, napil se a rezignovaně máchnul rukou.
"A co se dělo, nefungovalo to?" zajímal se Abe.
"Ale jó. Hra se tý potvoře děsně líbila. Nosila mi tu kačenu až do úplnýho zblbnutí. Jenže nakonec si ji někam vodnesla a schovala. Musel sem do Londýna pro novou. A další den to samý. Celej tejden. Koupil sem těch kačen sedum a nic z toho. Nemám ani jednu. Merlin ví, co s nima dělá, dyž se nedaj sežrat."
Aberforth se poškrábal ve vousech, něco mu v tom vyprávění nesedělo. "A kam si Tesák všechny ty hračky odnesl? To je někam zahrabal, nebo co?"
"Kdo tu mluví vo Tesákovi?" vyjevil se Hagrid, "ten trouba na celý cirkus koukal zpod stromu, kde se ve stínu vyvaloval a nezhubnul ani vo fous. Šecky ty blbý kachny mi přeci aportovala vobří voliheň a kam je dala, to teda nevim. Pod vodu je rozhodně hledat nepudu."

Téma: Kolektivní vina
INSEKTICID

Třikrát klepněte hůlkou na označené místo a otevřete víčko. Mlha, která následně vystoupá z plechovky, spolehlivě zahubí všechen obtížný hmyz v okruhu padesáti metrů. Účinek přetrvává až sedm dní.
Hagrid zamračeně dočetl návod k použití, a pozorně si prohlédl naturalistický obrázek komára s vyvalenýma očima, ležícího strnule na zádech.
Pak se podíval na hřbet své ruky, na kterém se červenaly čtyři pořádné štípance. Namířil, a plechovka vzápětí s rachotem dopadla do kbelíku na odpadky.
Tesák leknutím zavyl.
"Klid, psisko jedno pitomý. Ty štyry potvory, co mě kously, sem přeci zamáčk. Nemusí to za ně vodnýst i všici vostatní, no ne?"

Téma: zkratka P.A.V.O.U.K
PARTE

Hagrid se vysmrkal a utřel si uslzenou tvář obrovským kapesníkem. Pak namočil brk a začal s hlubokým povzdechem psát.

Vážený a milý kolegové,
musim vám zdrcenej žalem voznámit, že nás včera po dlouhej a těžkej nemoci, ale v požehnanym věku, vopustil nejprvnější předmět našeho zkoumání a bádání, naše vobrovská radost, praotec a zakladatel velikej kolonie svejch potomků, věrnej přítel kouzelníků, kerýho sem vypiplal vod mrňavýho vajíčka, nádhernej a laskavej tvor, náš Aragog.
Pohřbil sem ho důstojně. Ať vodpočívá v pokoji.
Rubeus Hagrid
Předseda PAVOUK

Pergamen složil a zasunul do obálky s předepsanou adresou: Přátelé Aromantule Velkolepé, otevřený učený klub, Londýn.

Téma: Pozor, kouše
PŘÍKAZ SPLNIL

Za pevnými prkny ohrady neklidně pobíhalo prapodivné zvíře. Koňská kopyta jako talíře, tlama dravé šelmy plná ostrých zubů.
Hagrid seděl na pařezu, a něco psal na ohlazenou dřevěnou desku. Soustředěně kroužil písmenko za písmenkem, občas si na ruce popotáhl obvaz s prosakujícími kapičkami krve. Po chvíli se nevraživě zahleděl na výsledek své práce.
"Zatracený ouředníci natvrdlí, už nevěděj, co za blbost by zas vymysleli, a Poppy je s nima a ředitel jakbysmet…"
Pak se zvedl a na kůl před ohradou jedním naštvaným úderem kladiva přitloukl tabulku s nápisem:

Koňodlak podivný
Rači ho nekrmte. Ředitelství školy tvrdí, že je prej nebezpečnej

V Zapovězeném lese žije početná kolonie akromantulí – obřích pavouků.
Toto je pověst, kterou si předávají z generace na generaci. Téma: Laskavá invaze (pověst)
O NAŠEM DOMOVĚ

Tuto rokli daroval Prvnímu laskavý mocný Hagrid, největší z Dvounohých. Pravil, ať zůstáváme zde, že jen tady budeme v bezpečí před Zlem, které se nachází v kamenných zdech. Po generace jsme tak žili v lásce a svornosti a naše rodina se rozrůstala. První zemřel, nastoupil Druhý…
Jednoho dne však přišel jiný Dvounohý. Mocného Hagrida přemohl, a řekl, že Zlo už v kamenných zdech není. Že je tam naopak mnoho dobré čerstvé a bezbranné potravy. Ale podvedl nás. Nastala strašlivá bitva a mnozí bratři byli krutě zabiti.
Od těch časů už nikomu z Dvounohých nevěříme a svůj bezpečný domov nikdy neopouštíme.

Téma: Zbraň civilizovanější doby
ZBRAŇ NEZBRAŇ

"Hagride, všiml sis, co o tobě ta ženská, Rita Holoubková, zase napsala?!" Hermiona rozhořčeně mávala novinami. "Měl by ses bránit, vymyslíme nějakou zbraň. Napíšeme taky článek. Odhalíme všechny její lži, polopravdy a pomluvy!"
"Klídek, Hermiono. Dyť přeci přesně todle vona chce. Napsala by pak novej blábol a já bych se zase musel bránit. A furt dokolečka. Todlencto mě nebaví. Kdo mě zná, ví, jak to šecko je. Já už ty její vejmysly nečtu. Nečti je taky a vono ji to za nějakej čásek přestane bavit… Poď se se mnou rači podívat do lesa. Ukážu ti dvě mrňavý roztomilý jednorožčí hříbata.

Téma: Ham
ZAHRANIČNÍ OKÉNKO POŘADU "CHCETE MĚ?"

Před Hagridovou hájovnou stál přenosový vůz s nápisem Česká televize, kolem se hemžili lidi v bundách se stejným logem. 
Hagrid seděl na lavičce, u nohou dekorativně usazeného Tesáka. Muž s kulatou dobráckou tváří k němu přistoupil s mikrofonem. "Ahoj kamaráde. Až k nám se dostaly zprávy o tvých úspěších v chovu zvířat, která jsou běžně považována za nebezpečná. Jak to děláš?"
"Nooo… sem si na to vypracoval takovou metódu. Řikám jí HAM."
"HAM? Co to přesně znamená? Speciální způsob krmení?"
"Krmení to jo. Dycky mám po kapsách ňáký pamlsky. Ale to hlavní, co fakt funguje, je přeci Hlazení A Mazlení.

Téma: Tak umírá Mary Sue
POSLEDNÍ V BRADAVICÍCH

"Roztomilý holčičky to byly. Krásný, chytrý, hodný. Všici vokolo je měli rádi a vobětavě vo ně pečovali. Jenomže byly tak vzácný, že ani já nevěděl, co šecko potřebujou a vony chřadly, chřadly, až uchřadly." Hagrid odložil rýč, troubivě se vysmrkal, zhluboka si povzdechl a do vykopané jámy uložil dvě malé rakvičky.
Kousek od hájovny se procházela dvojice studentů. "Vidíš to, co já? Že bysme fakt měli takovou kliku?"
Když Hagrid zmizel v domku, přikradli se k čerstvému hrobu. Zdobila jej kytička lučních květů a deska s nápisem: Maruška a Zuzanka, ouplně poslední rypoši lysí, co nám z celýho chovu zbyli.

Téma: Zítřek jsem prožil včera
JSOU DVA

"Pane řediteli, věřte mi! Klofan nejni nebezpečnej! Nezaslouží si bejt popravenej!!! Mladej Malfoy ho vyprovokoval! Ňák ho přeci zachraňte…"
"Je mi líto, Hagride. Proti soudnímu rozhodnutí, byť nespravedlivému, ani já nic nezmůžu. Ale do dne popravy se toho ještě může tolik stát. Musíme doufat."
Když Hagrid odešel, nahmatal Brumbál pod hábitem medailon a pokýval hlavou. Zatajil, že z ministerstva přinesl obraceče času dva. Pro slečnu Grangerovou, i pro sebe.
Na svém stole dnes našel vzkaz psaný vlastní rukou. Věděl, že se Hagrid nemusí o hipogryfa bát. A že Klofanův život dokonce nebude jediný, který může být o nadcházejícím úplňku zachráněn.

Téma: Mozkobouření
BEZ SEBEMENŠÍ SKULINKY

Albus Brumbál vraští čelo. Díky obraceči času má informací víc než dost, takže ví, že musí: 
- dostatečně dlouho zdržovat komisi, aby mohly děti hipogryfa odvést
- naznačit Hermioně, jak použít její obraceč
- udržet poker face poté, co pevně uvázaný Klofan zmizí a bezpečně zavřený Sirius Black taky
- způsobit, aby si Lupin nevšiml, že si "zapomněl" vzít svůj lektvar
- nenápadně zařídit, aby si Severus naopak jistých věci všiml
– sníst několik kousků Hagridova cukroví a nevylomit si žádný zub. A to všechno ve správném pořadí…
Po chvíli se usměje. Všechno před sebou vidí jako Cuarónův film! Plán je bez sebemenší skulinky. Naprosto dokonalý.

Téma: Hůlka, Prasinky, hvězda
KOŠILE BLIŽŠÍ NEŽ KABÁT

Hagrid zamával hůlkou, maskovanou jako deštník zdobený malými růžovými hvězdami, ve snaze zamknout dveře hájovny. Marně. Mávl rukou a pohladil Tesáka.
"Šak mi to tady vohlídáš. Du do Prasinek, k Prasečí hlavě. Musim si přeci dát aspoň sklenku na voslavu a Brumbálovo zdraví…"
"Abe, tomu neuvěříš! Dneska ráno se u mě vobjevil ředitel. A řek mi tu nejlepší zprávu, jakou sem kdy slyšel. Já věděl, že když je nevinnej, musí bejt volnej. Von tolik vytrpěl… A přitom, chudák, nic špatnýho neudělal."
"Albus ti řekl o Siriusovi?"
"Vo Siriusovi? Ale no jo, to taky… Ale můj Klofan! Ten byl včera zachráněnej!!"

Další Hagrid...