Druhá miska drabblů

Téma: Vítr ve vlasech
Odměna za práci

"Indy, lehni, nehýbej se, polož hlavičku, zůstaň, pomalu…"
Tohle slyším, když chodím k dědečkům a babičkám, abych jim udělala radost. Poslechnu, protože to těm stařečkům dělá dobře. Mají nemocné nohy i ruce. Když mě hladí, někdy se netrefí, a strčí mi prsty do očí nebo do nosu.
Všechno klidně vydržím. Protože jsem hodná holka, a taky proto, že pak dostanu pamlsek. Ale hlavně vím, že po práci půjdeme na louku. A tam uslyším můj nejblíbenější povel: "Máš volno!"
Vystřelím jako z praku. Polykám vítr, on mi češe kožíšek a obrací uši dozadu, já s ním závodím, a běžím a běžím…

Poznámka: Dnes má Indy přes deset let a do práce už nechodí. Když ale tohle drabble psala, do práce opravdu chodila.  Byla certifikovaný canisterapeutický pes.

Téma: Spoutáni časem
My a vy

Když se narodíme, vůbec nic nevidíme. To vy jste na tom líp. Ale když se nám očka rozlepí, všechno nabere na obrátkách.
Než vy začnete opatrně zvedat hlavy, my už běháme o sto šest a objevujeme svět.
Než vy se naučíte pořádně chodit, my už jsme dospělí.
A když vy konečně dospějete, my už vás opouštíme.
Běháme jako blesk. Misku s granulkama vyčistíme dřív, než nám vy stačíte popřát dobrou chuť. Usneme v okamžiku a stejně naráz se probudíme.
Proč?
Protože za ten krátký čas, co jsme na světě, musíme stihnout úplně všechno, na co vy lidi máte hromadu let.

Téma: Tetovaný
Hlavolam

Zaslechla jsem nové slovo. Je divné. Za nic na světě nemůžu přijít na to, co by mohlo znamenat. Možná má ten člověk moc tet... Ale to asi nebude ono. Protože tety já mám taky. I strejdy. Všechny lidi mých kámošů, co spolu chodíme na nedělní procházky. To bych mohla být klidně třeba strejdovaná, ne?
Taky mě napadlo nakouknout do naší koupelny, jestli náhodou někdo právě nevlezl do této vany. Jenže tam vůbec nikdo nebyl a navíc mi došlo, že vanu nemáme. Jenom sprcháč, co mi v něm moji lidi myjou nožičky…
Tak už nevím. Mohli byste mi to někdo vysvětlit?

Téma: To křoví se trochu hýbe
Štěně a podivné dřívko

Ten klacík se míhal jako blesk. Smýknul sebou do křoví. Chtěl se tam asi schovat, ale neměl šanci. Vlítla jsem za ním, cvakla zubama a byl můj.
Jenže co to? On vůbec nebyl dřevěný! Nechtěl mi v zubech křupnout. Mrskal sebou a bylo to, jako kdybych omylem kousla do lidského prstu. Údivem jsem se posadila a otevřela papulku. To podivné dřívko se mi prosmýklo mezi zubama, seskočilo na zem a než jsem se vzpamatovala, zase v křoví zmizelo.
Co myslíte, že to bylo? Já to tehdy ještě neznala, ale dneska už to vím. Těch ještěrek je na naší louce spousta.

Téma: Metro dnes nejezdí
Had v metru

Jak ono se to jenom jmenuje… Metro? Je to taková malá kulatá krabička. Regi z ní vždycky vytáhne dlouhý tenký ocásek, vypadá skoro jako had. K něčemu ho přikládá a zapisuje nějaká čísla. Pak na krabičce cosi zmáčkne a ten had strašlivě rychle zaleze zpátky.
No a to zajímavé metro dneska spadlo ze stolu. Leželo na zemi, ocásek vysunutý, tak jsem za něj zatahala. Nic se nedělo. Kousla jsem do něj, ať se vzpamatuje. A ono, místo aby nechalo hada zajet dovnitř, rozpadlo se na dva kusy.
"Indiro!!!" ozval se nade mnou rozzlobený hlas, "tys mi ten metr úplně zničila!"