Dobby a domácí skřítci

 Téma : Mudlové – Dopis z Bradavic

Devět

Nejstarší a nejváženější bradavičtí skřítci se nedočkavě nakláněli nad velkou starobylou knihou. Nastal opět čas jejich výsady a čestné povinnosti - rozeslat dopisy prvňáčkům.
"Devět! O dva více než loni," vypískla radostně vrásčitá shrbená skřítka.
"Devět nových mudlovských studentů? Proč je to tak dobře?" podivil se skřítek, o něco mladší než ostatní.
"Ty nevíš, že je důležité, aby se magie probouzela i mezi mudly? Udělej stojku ať se ti skřítčí rozum nasype zpátky do hlavy. Přece pokud by to tak nebylo, znamenalo by to, že se magie vytrácí. A to by byl úplný konec kouzelníků a skřítků. Celého našeho světa."

 Téma: Domácí skřítci – poslání

Skřítčí škola

Děd Vally, nejstarší ze všech bradavických skřítků, starý snad skoro jako samotný hrad, se odmlčel. Na malých barevných polštářcích se začala neklidně vrtět a tiše brebentit drobná ušatá stvořeníčka s velkýma očima.
"Takže my opravdu nejsme otroci?" ozval se jeden odvážnější hlásek.
"Ne, moje milá mláďátka. Nejsme. I když si to mnozí z nás myslí, protože jsme ke svým domovům připoutáni. Ale povaha toho pouta není otrocká. Jsme ochránci. Zrodili jsme se přímo z magie. Proto nepotřebujeme ke kouzlení hůlky. Proto na nás neplatí žádná lidská omezení. Lidé přišli až po nás. V těch vnímavějších se pak začala magie usazovat. Tak vznikli kouzelníci."
"A proč jim tedy sloužíme?"
"Nesloužíme jim, děťátko. Milujeme je a pečujeme o ně. Tak, jako se silní starají o slabé. Známe všechna jejich tajemství, ale oni ta naše ne."
"Ale když jsme silnější, proč se tak nechováme? Proč jim to neřekneme?"
"Přemýšlej trošku, maličký. Nechali by nás, abychom se o ně starali? Nezačali by se nás bát? Bojovali by s námi a nemohli by vyhrát… Všechno je tak, jak má být. Kouzelníci se učí ovládat magii, která touží být neustále v pohybu a chce sloužit. A my jsme tvořeni tou proudící magií v její nejčistší podobě."

Téma : Vlkodlaci – Prokletí

Úplněk v Bradavicích

"Slečny a pánové, už je čas!" zvolal skřítek, který se najednou objevil s třemi poháry kouřícího nápoje.
Hlučná skupinka studentů různého věku i kolejní příslušnosti hrající tchoříčky rázem zmlkla.
"Hmm… tak to už dneska nedohrajem," protáhl posmutněle nejmladší z nich. Ostatní se překvapeně rozhlíželi po místnosti. Zapadající slunce tančilo po zdech a zlatilo stříbrné pruty, které byly v pravidelných odstupech vsazeny do všech stěn, do oken i dveří.
"Nebuďte smutný, mladý pane. Vždyť si ještě můžete chvíli hrát," utěšoval střapatého klučinu druhý skřítek a balancoval přitom v náruči obrovskou hromadu pestrých gumových hraček.
Chlapci a dívky se začali loučit a jeden po druhém odcházeli, až zůstali poslední tři.
"Pospěšte si a vypijte si lektvary, slečno a pánové, ať vás přeměna ani trošičku nebolí," zavolal na ně třetí skřítek, zatímco ustýlal tři měkounké matrace v kolejních barvách.
Slunce se pomalu ztrácelo, do stříbrného pokoje se vkrádalo šero. Tři děti seděly na zemi a držely se za ruce. Vyšel měsíc…

"Tak a už dost, večerka platí i pro vás." Nejstarší vlče pustilo z tlamy barevný míček, sedlo si na zadní, naklonilo hlavu a tázavě pohlédlo na skřítka.
"No ano, slečno, je čas jít spát." Vlče si povzdechlo a odloudalo se ke své matraci, kde se stočilo do klubíčka.
"Mladí pánové, vy už taky na kutě." Vlčata, která se přetahovala o gumového medvídka, ztuhla. To větší se otočilo na skřítka a hračku pustilo. Menší vítězoslavně vyštěklo a pelášilo s kořistí na svou podušku. Poražené vlče za ním smutně hledělo a kňučelo. Skřítek luskl prsty a na poslední matraci se objevila úplně stejná hračka. Vlček vyskočil, olízl skřítkovi nos a v příštím okamžiku už také ležel na svém místě.

Skřítek se pousmál: Prokletí? Nemusí být tak zlé… Stačí dobrý lektvar, moudrá ředitelka, která ví, že vlkodlačí kousnutí nám neublíží a… troška toho skřítčího rozumu.

Téma: Dobbyho vánoce

Vánoční dárek

Byl Štědrý večer. Jejich poslední v české Škole čar a kouzel ve Stradonicích. Dobby doprovázel profesorku Prýtovou na výměnnou čtyřměsíční stáž. Byl překvapen, že zde nenašel žádné domácí skřítky. Kouzelníci si dělali všechny domácí práce sami. Ve škole dokonce měli předmět Kouzla pro domácnost. Dobby se velmi spřátelil s profesorem Otmarem Šikulou, který jej vyučoval. Často spolu probírali různá kouzla, Dobby je předváděl a pan profesor podle nich upravoval inkantace. Dokonce si Dobbyho zval do svých vyučovacích hodin...

Slavnostní večer probíhal trošku jinak, než v Bradavicích. Ředitel nejdříve přečetl ze staré knihy příběh o malém děťátku, které se v tento den narodilo, aby udělalo svět lepším. A po večeři se všichni sesedli kolem klavíru. Profesorka Magické hudby začala hrát a všichni zpívali písničky o tom kouzelném dítěti.
Nakonec přišel čas na dárky. Podle tradice je rozdávala drobná plavovláska, nejmladší z pěti studentů, kteří zůstali o Vánocích ve škole. Čile pobíhala mezi nazdobeným stromečkem a malou společností usazenou v pohodlných křeslech. Netrvalo dlouho a zastavila se i před Dobbym. A podruhé, potřetí...
Dobby se slzami v očích hleděl na svou hromádku a nemohl se odhodlat dárky rozbalit. Musel by totiž porušit nápis, který na každém dárku byl : Profesor Dobby Skřítek.