Básničku jsem napsala na zadání literární soutěže Mensy na téma: Staré cesty mladých žen.
Umístila se ve své kategorii jako druhá a vyšla ve stejnojmenném sborníku.
Závisím

Za límec tu visím
zavěšená na háčcích svých závislostí.
Brada se mi třese pláčem, nebo zlostí?

Já, nezávislá,
jak jsem vždycky tvrdívala,
teď do zrcadla zírám
na tu řádku háčků.
V klopě divnou značku:
ZÁVISLÁK.
No jo, pravda, je to tak.
Přiznat musím zčervenalá,
že nejsem zkrátka dokonalá…
Neumím se vyháknout tak zcela.
Navíc nejsem vůbec jistá,
zda bych vlastně měla.

Zrcadlově obráceně,
ztěžka ale přece,
čtu si na cedulkách
jména těch svých háčků:
Tónů vodopád
a Se slovíčky hraní,
Úsměv,
Polibek,
a taky Milování.
Čtení přes půlnoc,
a Ranní káva s mlékem.
Snění před spaním,
a Vyrovnanost s věkem.
Lidí blízkých pár…
a teď však tuším zradu,
na posledním háčku vidím
Čokoládu!

Usmívám se, mám je ráda.
Každý z těch svých háčků.
Nezávisle, hrdě, říkám:
Nechám si tu značku.