Téma týdne: Svět za zrcadlem
V komoře

Před hodně lety byly v maličké předsíni jedny dveře. Tedy ono jich tam bylo několik, jak už to v předsíních většinou bývá. A na kouscích zdí mezi nimi byly ještě věšáky a různé police. Zrcadlo, v předsíni tak potřebná věc, se už nikam nevešlo, takže ho přišroubovali na ty prvně zmíněné dveře.
Kdyby tehdy někdo z příchozích chtěl vědět, jaký je svět majitelů toho bytu, nemusel by se ptát, nemusel by nikde složitě pátrat. Stačilo by prostě otevřít TY dveře a podívat se, co je za zrcadlem:
Loďák a na zdi nad ním připínáčkem připnutý seznam všeho, co se nesmí zapomenout každý víkend na vodu  zabalit. Vedle složený stan a na polici vzácnost – dvě stříbřité karimatky komplikovaně převezené přes hranice z tehdejší NSR.
Jeden menší a jeden větší batoh. Jedny nové a jedny starší běžky, pumpička na kolo.
Dvoje pohorky, nějaké ty tenisky naleštěné pánské polobotky a dámské taneční střevíčky a malá stříbrná kabelka. Vedle v papírové krabici dámské kožené krpce a černé "piškoty". Pánská kšiltovka a dámský široký slamák.
Hromady časopisů. Mladý svět, 100+1, Lidé a země, nějaké turistické mapy a kilometráž rumunských řek, komínek brožurek s různě skloňovaným nápisem – folklór. Košík s všelijakými štěrkátky a chrastítky a kytarovými trsátky. Dva velké, ručně psané zpěvníky.
Později taky přibyla dětská vanička a kbelík na použité plíny...

Jak ten článek zakončit… On vlastně nemůže mít žádný konec. Ten svět v komoře za zrcadlem se neustále plní, vyprazdňuje a přeskupuje, věci v něm stárnou a pozbývají hodnoty, nebo naopak zrají a s časem čím dál tím větší hodnotu získávají. Je fajn občas ty dveře otevřít a užít si to zrcadlení. Prohlížet si nashromážděné věci a vzpomínky. Jen tak se jimi probírat… A samozřejmě, dokud jsme na světě, přidávat k nim pořád další a další…