Šestá miska drabblů

Téma: Karavana mraků
Předpověď procházek

Víte, jak poznám, kam půjdeme na procházku? Přece kouknu do počítače, ne? Na počasí.
Když vidím: Mrak, mrak s kapkama, mrak s moc kapkama, mrak s bleskem! Vím, že to na dlouhou procházku nevypadá. Že budem asi jenom na zahradě a zahrajem si fotbal s velkým balónem. Jsem pak sice celá mokrá, ale nemám zablácené nožičky a nemusím do sprcháče.
A když uvidím mrak bez kapek? Nebo mráček s kouskem sluníčka? To se půjde na louku.
Mráček s ještě větším kusem sluníčka znamená, že půjdeme do lesa. Tam je stín.
A sluníčko bez mráčku? Jde se k potoku! Hurará, haf!!!

Téma: Bože, dej mi trpělivost
Trápení s lidmi

"Indy! Jdeme na zahradu!"
Bezva! Kde to vázne? Já jsem dávno připravená u dveří!
"Indirko, půjdeme na procházku?"
Jo! Je nejvyšší čas. Kde zase jsi, člověče? Ty než se vyhrabeš… tohle obléknout, tamto do kapsy… To já mám obojek nachystaný hned.
"Tak co, holka, pojedeme na výlet?"
Haf! Hurá!! Jenže ouha. Ještě tady tohle sbalit do tašky, támhleto taky, a boty zavázat… já stepuju u auta, a moji lidi pořád nikde.
Ach jo. Vždyť jenom čekám, čekám a čekám. Ze samého čekání si dokonce někdy i lehnu. Teda, co já musím vytrpět… jsem asi ten nejtrpělivější pejsek na celém světě.

Téma: Toulavá nálada
Těžkosti společenského života

Včera se u nás zastavila moje kamarádka Dixinka. Trošku mi ale bylo divné, že přišla úplně sama. Byli jsme zrovna s mými lidmi zahradě, a ona najednou štěká u branky a vrtí ocáskem. Tak jsme ji pustili dovnitř, já si s ní začala hrát na hoňku, a Regi vytáhla mobil.
To teda byl poprask. Její lidi už ji nějakou dobu hrozně sháněli, a když pro ni přišli, dostala vynadáno, že prý se toulá! Takový nesmysl! Doma u plotu jim přece načurala pesemesku, že jde za mnou, a brzy se vrátí. Copak za to může, že oni si to neumí přečíst?

Téma: Ploty z kamení
Kamenná jablka???

Teda, že lidi zkamení, to se stává celkem často. Myslím v těch knížkách, co z nich Regi čte pohádky před spaním mláďatům, které k nám jezdívají na návštěvu. Ale že by zkamenělo nějaké ovoce, to jsem ještě nikdy neslyšela. Třeba jablka jsou spíše čím dál tím měkčí, když spadnou ze stromu a leží dlouho v trávě. To vím úplně přesně, protože jich máme na zahradě spousty.
Fakt je to téma takhle divné? Musím si ho ještě jednou pořádně přečíst.
A safra! Žádné plody zkamení, ale ploty z kamení! Vrrr… Nevíte, kde by se daly koupit brýle na čtení pro borderky?

Téma: Před použitím zatřepat
Ekologická katastrofa

Stala se hrozitánsky hrozná věc. Vyhynuly krysy. No fakt, nekecám. A já je měla tak ráda! Víte, s jak vášnivou chutí jsem je rdousila? Zavrčela jsem, popadla krysu za krk, a co nejsilněji s ní zatřepala. Tak báječně se jí u toho mrskal dlouhý ocásek… Pak jsem si lehla na záda, packama ji nadhazovala a zase chytala.
Někdy mi pomáhali i moji lidi. Popadli krysu za nohu, rozhoupali ji a vyhodili daleko, daleko, až na konec chodby. Skočila jsem po ní, ulovila ji, pořádně zatřásla…
Teď je to všechno pryč. Ach jo. Ikea tyhle báječné plyšové hračky stáhla z prodeje.

Téma: Kudy chodím, tudy chrním
Psí den a noc

Den prý se skládá z noci, kdy je tma, a zbytku, kdy je světlo. Potmě se prý spí a za světla pracuje a hraje.
Jenže je to úplně jinak:
Když zazvoní budík, moji lidi vstanou a já taky (den, i když je ještě tma).
Vyvenčíme se, oni jdou pracovat a já spát (noc, i když je světlo).
Pak jdeme na procházku (je den).
Potom oni něco dělají, ale já spím (je noc, ale světlo).
Když se vzbudím, hrajeme si, je večeře a venčení (je den, ale už tma).
Nakonec jdeme spát všichni. A to je úplně poslední noc toho dne.

Poznámka: A to se už vůbec, jako slušný pejsek, nezmiňuju o další lidské podivnosti. Všimli jste si, že se den říká době, kdy je světlo, ale zároveň tomu, když se den a noc protočí jednou dokolečka? No není to na hlavu?

Téma: Co nás rozděluje
Lakomá

Abyste věděli, v našem domě já můžu všude. V kuchyni čekávám u linky, kdy spadne na zem něco dobrého. V obýváku lehávám s mýma lidma na gauči. I do koupelny můžu a na záchod bych taky mohla, kdybych chtěla. Do ložnice chodím spát úplně normálně. Máme ale v domě jeden pokoj, kam nesmím. Nevím proč.
Dveře tam bývají otevřené a ta vůně, co se z nich line, té mám plný čumáček. Já bych tam tak chtěla…
Jenže je v těch otevřených dveřích mříž. Takže já slintám venku a uvnitř má ty báječně voňavé perníčky moje Regi jenom sama pro sebe!

Poznámka: myslím, že všichni tušíte, že pokoj, kam Indy opravdu nesmí, je pracoviště Ježibaby Perníkové.

Téma: Sedni, lehni, zůstaň
Nuda

K čemu tě mám? Jenom sedíš na gauči a nic tebou není. Pojď si přece hrát! No tak, pohni se, nebo tě kousnu.
Tady ti něco trčí. Co když za to zatahám? Vrr ňaf… nic. Tak ty takhle? No počkej. Oběhnu tryskem stůl, odrazím se a skočím na tebe!
Cože? Ty nevstaneš? Dokonce sis lehnul? To už přestává všechno.
Tak si tady zůstaň, když si takový. Půjdu se podívat po nějaké lepší zábavě.
Naposledy otráveně šťouchnu čumákem do povaleného plyšového medvěda s rozvázanou mašlí a jdu raději vyzkoušet, jestli by větší legrace nebyla s hraničkou polínek pečlivě srovnaných před krbem.

Téma: Nesem vám noviny (trojdrabble)
Indy je chytrá holka. Má svůj vlastní způsob poznávání hodin, a ví dokonce i to, že už nastal prosinec.
Border kolie pomáhající

Je prosinec. Víte, jak to vím? Regi je totiž zase pryč. Sice jsem se jí chtěla vnutit, ať mě vezme s sebou, ale neprošlo to. Co prý by tady Honza sám dělal. Mám se o něho starat, aby dbal na své zdraví. Teda chodil se mnou na procházky a včas večeřel, přesně v půl šesté, kdy mi nasype granulky. To že si já umím ohlídat moc dobře.
Nejdříve jsem ale pomohla Regi naskládat do auta velkou spoustu beden s perníkama. Jak? Jednoduše. Běžela jsem vždycky před ní k autu, čumáčkem ukázala, kam má tu krabici položit a honem zase utíkala po schodech do předsíně, kde už byly připravené další. Na jednu jsem ukázala, Regi ji popadla a šla za mnou zase k autu. Prostě jsem byla vodicí pes.
Jenže teď odjela, na procházce už jsme s Honzou byli a do večeře je ještě daleko, to já poznám. Takže s čím bych tak mohla pomáhat? Někde jsem slyšela, že pejsci nosili svým lidem noviny. Zaběhli pro ně ke dveřím, dávali pozor, aby je moc neposlintali a opatrně je přinesli, aby si je ti jejich lidi mohli přečíst. Tak jsem se šla podívat ven, jestli tam nějaké nebudou. A víte, že byly? Celé barevné a smotané do ruličky byly zastrčené mezi šprušle branky. Zkusila jsem je opatrně vytáhnout. Moc to nešlo. No, trošičku se pomačkaly, maličko potrhaly, ale nakonec jsem zvítězila. Jenže myslíte, že je Honza četl? Letěly hned do koše, prý to jsou jenom reklamy. Noviny že si čte na internetu.
Vrr, tak to jsem v háji. Internet teda do zubů vzít neumím. Není to jednoduché, když chce jeden pejsek pomáhat.
Ještě, že mi bříško oznámilo, že už bude brzo půl šesté. Takže můžu aspoň začít šťouchat do Honzy packou, že by se teda už měla podávat večeře! Haf! Slyšíš?! Večeře!!!