Rodina Hagridova
Jak víte, Olympa se založením rodiny nakonec souhlasila. A
protože oba, když něco dělají, dělají to pořádně,
nebylo to ani tentokrát
jinak. Jak ale mohlo dojít k tomu, že byl Hagrid
Téma: První kontakt
POKOPÁN?
Hagrid přidusal
za bradavickou ošetřovatelkou. Držel se za čelo a mezi prsty mu prosakovala
krev. Po ošetření
Poppy zajímalo, jak ke zranění došlo. Pacient roztáhl
pusu do širokého úsměvu. "Přectav si, už kopou!"
"Nějaká hříbata?
Jednorožci?" snažila se Poppy pochopit situaci.
"Ale né. Děcka
kopou."
"Tebe pokopali
studenti? To snad…"
"Žádný studenti.
Olympa…"
"Hagride, tvoje
žena tě kopla do čela? No možná… ono to těhotenství v jejím věku…"
"Né Olympa, ale
trojčata, co čeká. Voni ty špunti poprvně kopli, já jí zrovinka šahal na břicho
a ucejtil to. Ze samý radosti sem pak vyskočil, a čelo si rozrazil vo futra."
Trojčata? To je ale nadělení! Hagridův život tak nabral
nečekaný nový směr. Téma: Královna cest
SPRÁVNÝ SMĚR
Todle sem
cejtíval dlouhý roky pokaždý, dyž sem se blížil k hradu. V září v loďce na
jezeře s tim mrňavým potěrem, co jede do Bradavic poprvý, i po cestě z druhej
strany, vod Prasinek. Jak se za zatáčkou vobjevily známý věže, věděl sem, že
sem patřim. Že sem tady doma. A tu cestu že mám nejrači ze všech cest, po
kerejch sem se za celej život něco nachodil.
A teď je to
šecko pryč.
Protože to samý
cejtim, dyž du každej pátek navečer vopačným směrem. Za hranice bradavickejch
pozemků, vodkaď už se můžu přemístit k Olympě a děckám. Domů.
Dělbu práce zvládají Olympa s Hagridem úplně hladce. Téma: Co jsi v mládí nestihl, ve stáří musíš dohnat
OBYČEJNÉ RÁNO
"Vodpusť Olympo,
já zaspal!" Hagrid se vyhrabával z peřin, oči zalepené, zatímco Olympa už
krmila kaší jejich trojčata usazená v dětských stoličkách.
"Ale vždyť se
nic neděje, Agrride. Ty jsi děti večerr uspával, a já si šla dřříve lehnout.
Nemusíš zvládat všechno."
"No jo… Jako
mladej sem si ňák nedoved představit, že by mýmu tátovi někdo s něčím pomoh.
Von musel dělat šecko. Byl máma i táta. Takovej dva v jednom."
Olympa si z
hábitu hůlkou odstranila cákanec ovesné kaše a usmála se. "Já vím. Ale co ses
nemohl naučit tehdy, naučíš se teď. My jsme naopak jeden ve dvou."
Olympa je stále ředitelkou v Krásnohůlkách, rodina
Hagridova bydlí v pohodlném velkém domě. poblíž její školy. Hagrid pracuje v týdnu v Bradavicích,
ale víkendy patří rodině. Takže každý pátek odpoledne předá hájovnu a své svěřence do
péče domácích skřítků a pomocí přenášedla vyrazí k domovu, Téma: A teď spát
PÁTEČNÍ VEČER
Hagrid se
naposledy rozhlédl, všechno bylo v pořádku. Zamkl hůlkou dveře hájovny, vytáhl
z kapsy notně ohmatanou figurku jednorožce a vyslovil heslo: "Domů".
Vzápětí se
objevil v prostorném obývacím pokoji. "Haló, kde ste kdo, sem doma!"
Z kuchyně vyšla
Olympa. "Drrahouškú, to jsem rráda."
"Tatíí, tatííí,
tatíííí!!!," ozvalo se, a z vedlejšího pokoje se vyřítilo trojhlavé tornádo.
Hagrida obsypalo šestero malých ruček a nožek. Chvíli se s tím nadělením vítal
a chumlal a pak zaburácel: "Tak dost, děcka. Na todle budeme mít celej víkend.
Teď si chce táta vodpočinout a povykládat si s vaší mámou. Hajdy do postele a
spát."
Určitě byste rádi věděli, jak velký je jejich malý domeček, že? Téma: Tři krát tři.
VÝPIS Z KATASTRU
KOUZELNICKÝCH NEMOVITOSTÍ
Malý skromný
domek rodiny Hagridovy 7 + kk poloobří velikosti včetně příslušenství:
Obývací pokoj s
jídelnou, kuchyňským koutem, spíží a pelíškem pro Tesáka - 30 x 40 m,
Ložnice rodičů -
10 x 16 m,
Dětský pokoj - 8
x 10 m,
Dětský pokoj - 8
x 10 m,
Dětský pokoj - 8
x 10 m,
Pokoj pro hosty
poloobří až obří velikosti (včetně koupelny a WC) se zvýšeným stropem - 20 x
30 m,
Pokoj pro hosty
lidské velikosti (včetně koupelny a WC) - 5 x 6 m,
Koupelna rodičů
- 4 x 6 m,
Koupelna dětí -
4 x 6 m,
Přístěnek na
košťata - 3 x 3 m.
Hagrid je šťastný chlap. To rozhodně. Občas jej ale přepadne nostalgie. Téma: Loňské sněhy
CO POMINULO, A CO JE
Hagrid měl zase
jednou nostalgickou náladu. Zapíjel ji u Prasečí hlavy. "Tolik věcí je
dočista pryč, tech lidí, co sem měl rád, a co už tu nejsou…"
Abe mu dolil
skleničku. "Tak na jejich památku."
"Tech mazlíků,
co sem pochoval… Aragog, takovej byl krásnej, chlupatej… Taky Maruška a
Zuzanka, roztomilý holčičky… A předloni i Tesák, můj kamarád, hodnej statečnej
pes…"
Další sklenička.
"No jo, zvířata holt nežijou tak dlouho jako my."
Několik dalších
skleniček.
Celá láhev.
"Aaa… taky seem
mjeel drdrraka, aabyss věděeel…"
"A draka máš
zas. Pojď, vyspíš se u mě. Domů k Olympě a děckám ho tahat nemusíš."
Že je Hagrid dobrý táta, o tom nikdo nepochybuje, Téma: Dobře naložený tučňák
ZÁSILKA OD FISHERMANNŮ
Ták mazlíci
moji, je to tady, to si pošmáknete…" Hagrid poplácal bednu s nápisem Hans
Fisherman – magická doprava živých mořských ryb, kterou mu právě
doručili. Zapáčil, a víko
s rachotem odskočilo.
"No todle???
Depak ste se tady vy tři vzali? Já vobjednával ryby! To je teda dobrý. Ti
troubové vod Fišermanů naložili místo žrádla další strávníky. Co s váma?
Pak se plácnul do čela. "No jasně! Dyť já nemám dárky pro Dudlinku,
Kuklíka a Puklíka k narozeninám. Vemu vás domů. Olympa bude mít radost, a děcka
tím tuplem! Budou mít každej svýho tučňáka. Takhle roztomilý domácí mazlíčky
nemá nikdo jinej!"
Olympa je zase opravdu dobrá máma. Však se můžete přesvědčit
sami. Téma: Mezi šesti očima
POKLIDNÝ VEČER U
HAGRIDŮ
Byl čas večeře.
Olympa pokojně nalévala polévku. Hagrid bezradně
těkal očima mezi třemi prázdnými židlemi, na kterých obvykle sedávala jejich
trojčata, Puklík, Kuklík a Dudlinka, a dveřmi, za kterými se ozývaly duté rány
a trojhlasý řev. "Já bysem už děcka zavolal k jídlu. Nevíš, proč tam dělaj
takovej kravál?"
"Samozřřejmě
vím, a volat je rrozhodně nebudeme. Zase se strrašlivě poprrali kvůli nějakému
hrroznému nesmyslu. Nedalo se to rrozsoudit. Tak jsem je zavřřela do pokoje a
řřekla, že je ven nepustím dřřív, dokud si nesednou, a v klidu si o tom svém prroblému
neprromluví. I kdyby měli jít spát bez večeřře.
Téma: Rozděl (se) a
panuj
HLAD JE NEJEN NEJLEPŠÍ KUCHAŘ…
Mlčky polévku dojedli.
Hagrid s nervózními pohledy na lomozící dveře, Olympa úplně klidně. Rozvážně
vstala, přinesla pekáč a odklopila poklici. Nad stůl se vznesl oblak omamné
vůně pečeného masa a koření. Vytáhla hůlku a voňavý opar na ni namotala jako
cukrovou vatu. Jediným mávnutím pak klubko poslala směrem, kterým Hagrid
nepřestával nešťastně zírat. Obláček se změnil v úzkou stužku a zmizel v
klíčové dírce.
Potom začala
dělit pečeni na pět dílů a servírovat na pět talířů.
Najednou se
udělalo ticho. Dveře se pomalu otevřely.
Máma se
spokojeně usmála, a táta ulehčeně vydechl. "Teda holka, umíš. Seš
vopravdová královna týdle rodiny."
Ani jako otce rodiny Hagrida nenechám, aby zapomněl na to, že
existuje Duben, měsíc drabble. Téma: Probuď se!
NOČNÍ MŮRA
Je tu ňák těsno.
A ouplná tma. Nemůžu se hejbat. Asi sem svázanej. Nacpanej v nějakym pytli. Do
pytle! Mlátí do mě! Voni mě snad hodili pod vrbu mlátičku. A ten řev! Dali mě
na hraní celý dračí kolonii nebo co? Jo, už to tak bude. U merlinovejch
podělanejch spodků, to se mi snad enom zdá!
"Puklíku!
Kuklíku! Dudlinko! Okamžitě sundejte z táty tu peřřinu a přřestaňte po něm
poskakovat! Tesáku! Indy! Prro vás to platí taky, psiska jedna mizerrná! Dolů z
té postele! Fofrrem! A všichni
zmlkněte!!!
Hagrride,
drrahoušku, vstávej. Je tady Rregi. Musíte se pustit do dnešního drrabblíku."
Přesto se celá rodina na konci dubna začíná těšit na naše
společná setkání zase za rok. Téma: Poslední klapka
RODINNÁ SNÍDANĚ O
SVÁTKU ČARODĚJNIC
Olympa potírala
lívance rybízovou zavařeninou, mizely jí pod rukama jako kouzlem. Trojčata Kuklík,
Puklík a Dudlinka, pusy umazané. Táta Hagrid se sice snažil, ale ve vousech
taky občas něco zůstalo.
Najednou se
ozval nepříjemný zvuk kovu skřípajícího o sklo a o stůl klaplo dno prázdné
sklenice. "Byl to sladký měsíc, rrodino, ale víc už nemáme. Od zítrra snídáme
zase po anglicku," pokrčila rameny máma.
Dětem se buclaté
tvářičky protáhly, ukáply i nějaké ty slzičky.
Táta si z
plnovousu utřel zbytky marmelády. "Šak nebrečte, děcka. Dyť teta Regi přeci
slíbila, že k nám napřesrok zase přijede, a přiveze novejch třicet flaštiček."
A úplně nakonec nahlédneme pomocí křišťálové koule do budoucnosti. Téma: Jednou za sto let
JUBILEUM
Oslava se konala
v Bradavicích. Na profesorském
pódiu stál veliký stůl s obrovským dortem, na němž planula rovná stovka svíček.
V jeho čele seděl Hagrid s hustou hřívou šedých vlasů, ale stále při síle.
Kolem sebe měl celou svou rodinu. Olympu a dospělé děti Kuklíka, Puklíka a
Dudlinku s rodinami a celkem devíti vnoučaty. Ostatní stoly zaplnili jeho
přátelé. Velká síň
praskala ve švech.
Hagrid vstal, a
se šťastným úsměvem se po všech přítomných rozhlédl.
"Todle je teda
něco! Moc vám děkuju, že ste si tudle moji trachtaci nenechali ujít. Protože
podruhý v tomdle století už nic podobnýho pořádat nebudu."