Téma týdne: Co to hergot je?
Parádní procházka

To jsme se takhle zase jednou procházely kolem potoka, přešly jsme mostek, a Regi, místo aby mi jako vždycky na tom místě kopla šišku, co jsem jí hodila pod nohy, stojí u sloupu a hledí. Teda čte. Visí tam totiž nějaký papír. Co to...

(Nemyslete si, já žádné hergot neřeknu, protože jsem slušně vychovaná kolie). Co to je? Co to má znamenat? Vrr... haf!!! Tady na tomhle místě nemá žádný papír co dělat! Tady se nikdy nestojí, tady se kopou šišky, přece!

Jenže Regi se ke kopání neměla a začala mi povídat, co tam je napsáno. A že v sobotu dopoledne má čas a že se budeme socializovat na společné procházce s dalšími pejsky. Řeknu vám, jsem sice socializovaná docela dost, ale byla to tak dobrá zpráva, že jsem na celou šišku samou radostí dočista zapomněla.

V sobotu jsem se nemohla dočkat, kdy Regi konečně zacinká obojkem a vodítkem. Obě jsme byly děsně zvědavé, kdo že to měl ten bezvadný nápad. Když jsme konečně vyrazily, muselo se mi mockrát připomínat, abych šla pěkně u nohy, tolik jsem se těšila.

Pak jsme došly na místo, kde byl sraz, a zůstaly jsme s Regi úplně paf! Nebyli tam žádní dospělí lidi! Jen tři lidská štěňata. Děti! Prý jsou organizační tým a jsou dokonce čtyři, tři holky a jeden kluk. Jen tentokrát všichni přijít nemohli. Měli sešit, do kterého si zapsali jméno a věk každého pejska a taky jestli jsme kluk nebo holka. A dostali jsme všichni pamlsek!

Regi je moc chválila, že jsou hrozně šikovní, že něco takového vymysleli. Já jsem je taky chválila. Vrtěla jsem ocáskem, dala jim pac a olízala obličej. Chvíli jsme potom čekali na další pejsky. Nakonec ještě přišly dvě dospělé paní a tak nás bylo dohromady dvanáct. Šest pejsků a šest lidí. A šlo se.

Řeknu vám, že to byla úplně nejparádnější procházka ze všech parádních procházek. Lepší si žádný pejsek ani nemůže přát. Moc jsme si ji všichni užili. Pejsci i naši lidi. Už se těším na další, protože Regi slíbila, že s tím klubem pejskařů budeme chodit ven pokaždé, když bude mít jen trošku čas.