Téma týdne: Černá ovce
Obrázky z ovčí zahrádky

Jak na ni, na chudinku, nikdo z nás dvou neměl čas, stávala se pomalu ale jistě z naší zahrady džungle. Občas si můj muž vzpomněl na své rodiče – "kovozemědělce", popadl kosu, mně vrazil do ruky hrábě a pak jsme trávu sušili, přehazovali a shrabávali, seno vrstvili na ostrve, přikrývali plachtou před deštěm…

Zahrada několik dní vypadala jako na romantických obrazech z počátku dvacátého století. Pár dní jsme to tak nechali, kochali se tím poklidným pohledem… jenže pak přišla samozřejmě nerudovská otázka. Kam s nim? Tedy s tím krásným voňavým senem?

Později si pán domu pořídil místo kosy benzínovou sekačku, ale hrábě a problém spousty suché trávy to stejně nevyřešilo.

Až jeden rok přišel nápad. Už žádné sekání, hrabání, sušení a nakonec starosti – co pak těmi hromadami sena. Ekologická sekačka! Ovečky! Dvě, nebo tři, aby jim nebylo smutno. Známý chovatel nám je půjčí. Na jaře přiveze, nemusí se starat o krmení a my o údržbu zahrady. A na podzim si je zase odveze.

Kočka Číča čučela, co jsme jí to do zahrady nasadili za vetřelce, ale zvykla si. Klidně si chodila lehnout na své oblíbené místo a ovečky se stejně klidně pásly blízko ní. Začali jsme říkat, že máme tři ovce. Dvě bílé a jednu černou.

Tahle patina starých časů už naší zahradě zůstala dodnes. Jen roli třetí ovce časem převzala po kočce Číče borderka Indy.