Téma týdne: Absolutní nula
Nejčistší nic

Myslím, že jsem docela chytrá border kolie a pořád se něco nového učím, takže toho znám už docela dost. Třeba co to je ta absolutní nula. Dokonce to vím fakt přesně. Absolutní nula je úplné, nejúplnější nic. Jak to vím? To je tak:

Moji lidi si kupujou mléko. Od krávy. Teda ne že by se domlouvali přímo s nějakou stračenou, ale to mléko není v krabici a Regi ho nevozí v tašce z velkého obchodu. Nalejou ho do hrnce, co mu říkají kameňák, a postaví na poličku v kuchyni. Pak kolem něho oba chodí, koukají dovnitř a říkají:
"Už to je?"
"Ještě ne, ještě chvilku."
"Už?"
"Už."
Potom dají hrnec do lednice, protože to "už" zamená, že se z mléka konečně stala pořádně hustá kyška. Nabírají ji naběračkou do hrnečků a pochvalujou si, jaká je to dobrota. Občas dají do misky taky mně a naší kočce Číče. Mají pravdu, je to dobrota. Velikánská dobrota. Nabírají a nabírají, až nezbude vůbec nic.
A to nic, to je nula.
Pak mi hrnec dají na zem a já se pustím do práce. Jsem kolie šikovná a pečlivá, takže je kameňák za chvilku úplně, ale úplně čistý. Až tak, že by se snad vůbec nemusel dávat do myčky. Nezbude v něm ani nejmenší kapička té bílé pochoutky.
A to je ono. Tak teda vypadá ta absolutní nula.