Malý, přesto stále veliký

Vinou magické nehody je momentálně Hagrid veliký asi jako fazolka. Došlo k tomu 
na Kouzelné nekouzelné svatební cestě.

Téma: Slepičárna
Roztomilost sama

Hagrid vtrhl do stanu a nadšeně hlásil: "Ty kuřátka co se dneska vylíhly, sou tak roztomilý!"
Olympa, zabraná do příprav na nový školní rok v Krásnohůlkách, jen nepřítomně poznamenala: "To je dobřře, že sis našel zábavu, než zase dorrosteš. Tady blízko je nějaký chov drrůbeže?"
"Neřek bych že zrovínka drůbeže…"
Olympa zbystřila, začichala a odložila brk. "Hagrride, nepoznamenalo ti některré z kuřřátek tvůj kabát? Otřři si to prrosím ubrrouskem."
"Asi jo, jaksi trochu…"
"Ach! Jen trrochu?!" Olympa vytřeštila oči na manžela pokrytého nevábnou páchnoucí břečkou. "Kolik těch kuřátek prromerrlina bylo?"
"Enom jedno. Já ti neřek, že se narodili mladý hipogryfové?"

Téma: Nejistá konstanta moderní doby
Drobátko změna

"Co porád spisuješ?" Zeptal se Hagrid Olympy.
"Příprravy do školy."
"To píšeš každej rok znovu?"
"Samozřřejmě."
"Proč? Dyť je začátek školního roku pokaždý stejnej ne?"
"Ano a ne. Některré věci konstantní jsou. Ale každý rrok se vyskytne několik prroměnných, se kterými přředchozí plán nepočítal."
Hagrid se zamyslel. "Asi máš pravdu, holka. Hned zejtra si nachystám brk z péra vrabce, a zapíšu si, že musím udělat v péči vo kouzelný tvory drobátko změnu. Letos nebudu učit děcka vo těch mladejch hipogryfech dokaváď nedorostou. Teda dokaváď já nedorostu. Ale moh bych začít třeba magimuchničkama. Maj takový roztomilý kusadýlka… Jo, vono to pude."

Téma: Velký flám
Na večírek!

"Jsme pozvaní na oslavu narrozenin prrofesora Krratiknota. Jak to jenom uděláme? Je to na tebe ještě hrrozně daleko." Olympa pohlédla na Hagrida, který se jí ležérně opíral o botu.
"Kdy a kde to má bejt?"
"Večírrek bude zítrra večerr v salonku u Velké síně."
"Tam už dojdu. Šak sem to k hipogryfům zvlád taky."
"Ale drrahoušku! To je na půli cesty k hrradu a zabrralo ti to celý den."
"Podívej. Vod tý doby sem zas vo dobrý tři centimetry porost. To dám. Ráno mi nabalíš nějakej proviant a do večera sem na hradě. Přeci si takovej parádní flám nenechám ujít!"

Téma: Určené postavy (vodník)
Po večírku

Svítalo. Olympa seděla na schodech Velké síně. Místo večírku chodila celou noc tam a zpět od hradu k bráně pozemků. Hagrid nikde.
Najednou se rozhrnula tráva a na okraji záhonu se objevil maličký človíček. Mokrý, zablácený.
"Drrahoušku! Konečně! Co se stalo?"
"Holka, to byl parádní vejlet! Potkal sem mravence! A užovku! A čmeláka! Tancoval kolem kytek jak malej medvídek. Bezvadně teď na tu mrňavou žoužel vidím. Ale k večeru si mě Filchova kočka spletla s myší. Lek sem se a spad do strouhy. V momentě sem byl vodník. Teda spíš podvodník. Nemoh sem se vyškrábat zpátky. Du asi pozdě, co?"

Téma: Spustit kotvu
Přístav

Olympa se každý den přemísťovala ráno do Krásnohůlek a večer zpět do Bradavic. Právě dorazila, a úlevně se svalila do křesla. "Školní rrok začíná za dva týdny a mně chybí dva prrofesořři, zpozdil se dotisk učebnic, místo zásilky husích brrků přřišla stovka živých hus…"
"A do toho ti eště přidělávám starosti já, že jo?" pohladil ji po lýtku Hagrid. "Šak bys sem nemusela lítat každej večír. Dyť už měřím skoro šedesát centimetrů. Sem docela samostatnej. A ty by sis mohla vodpočinout."
"Drrahoušku, ale to je obrráceně! Prrávě tady, kde jsme spolu zakotvili, si odpočinu nejlépe. S tebou je mi krrásně."

Téma: Bezpečné známosti
Útok dravé šelmy

Postel se zhoupla, jak na ni vyskočilo něco těžkého. O tvář se jí otřela mokrá srst. V matném měsíčním světle se zaleskly ostré zuby. Ucítila hnilobný pach. Vyskočila a sáhla po hůlce.
"Lumos maxima!" Z úst se jí vydral zděšený výkřik. Na druhé půlce postele, kde ležel její manžel se tyčila hora chlupů, ze které se ozývalo hrozivé mlaskání a mručení. Co to…? Medvěd?
"Hagrride!!!" S tasenou hůlkou se odhodlaně vrhla na šelmu.
"Klid, holka…" Olympa se zarazila, když zaslechla zdušený hlas svého manžela. "To je enom Tesák!... psisko jedno pitomý, dyť mě udusíš. Šak jo, taky tě rád vidím."

Téma: Já sama!
Bohyně pomsty

Olympa stála, prudce oddechovala, srdce jí bušilo jako o závod, z očí jí šlehaly blesky. "Málem jsem dostala infarrkt! Peřřiny mokrré, špinavé, plné chlupů! Fofrrem dolů z naší postele, ty přříšerrný pse, jinak tě vlastníma rrukama uškrrtím!!! Kde ses tu vůbec vzal?"
Tesák seskočil a se schlíplýma ušima a staženým ocasem se jí přišoural k nohám, jako jedna velká omluva.
Hagrid se posadil a konečně zhluboka nadechl. "Von asi někde chyt moji stopu, jak sem se byl podívat k vohradám na zvířata. Muselo mu už bejt strašně smutno, chudákovi malýmu. A přišel se přivítat. Tak mu to, holka, přeci vodpusť…"

Téma: Protřepat, nemíchat
Do Prasinek

Těsně před začátkem školního roku Hagrid dosáhl výšky sta centimetrů. Olympa vítězně složila metr.
"Pudem to oslavit," rozhodl Hagrid. "Do Prasinek. K Rosmertě. Už sem tam nebyl celý věky."
Došli na kraj městečka. Před nimi se táhla hlavní ulice plná lidí.
Hagrid se zarazil. Všichni jsou tak vysocí! Ztratí se mezi nimi jako v hustém lese. Od té nešťastné nehody nepotkal kromě Olympy a domácích skřítků žádného jiného člověka a teď jich bylo tolik! Otřásl se.
Olympa mu konejšivě nabídla ruku jako malému dítěti.
"Todlencto ne." Hagrid ruku pohladil ale nechytil. Nadechl se, odhodlaně vykročil a vmísil se do davu.

Téma: Zde leží počátek všeho
Projít se v cizích botách

"Dneska by měl můj tatík narozeniny," prohlásil Hagrid, když utrhl další list z kalendáře.
"Mám s tebou zajít na jeho hrrob?" zvedla hlavu od snídaně Olympa.
"Ale né. Máš hromadu práce. Stačí, dyž mi vyčaruješ přenášedlo."

O hodinu později už stoupal na špičky, aby otřel smetí a prach i z vršku malého náhrobku.
"Tak sem tu zas, táto. Koukáš, jak vypadám, co? Řeknu ti, nejni to žádná sranda. A to sem myslel, že nejhorší je, bejt tak moc velikej. Ale neboj, já zas dorostu. Enom je asi dobře, že teď vim, jak se cejtí lidi, co sou navopak moc malý."

Téma: Jsi-li sobec; opusť obec!
Voňavé ráno

Olympu probudilo jemné klepání. S odporem nakrčila nos. "Fuj! Co to tady tak strrašně smrrdí?!"
Hagrid se na posteli postavil a rozhlédl. Z pod stolu se na ně vesele zubil Tesák a roztančeným ocasem bubnoval na dřevěnou desku. Vedle Olympiných něžných saténových bačkůrek ležela mršina králíka.
"Hagrride! Ten přříšerrný pes musí okamžitě prryč z našeho domu… ehm stanu! A ten krráličí hnus taky!!"
"Počkej, holka. Dyť von enom chce bejt s náma. Tak nám přines dárek! Chtěl se rozdělit vo tu nejlepší dobrotu co zná. Abysme ho už nevyhazovali.
Řek bych, že mám nejvyšší čas přestěhovat se nazpátek do hájovny."

Téma: Kočičí zlato
Konec stanování

"Přřestěhovat? Do hájovny? Sám? Myslela jsem, že třeba koupíme domek v Prrasinkách a já budu dojíždět do Krrásnohůlek, jako dosud," vrtěla hlavou Olympa.
"Chceš bydlet i s Tesákem?" zeptal se Hagrid poťouchle.
"S Tesákem…" zarazila se, ale statečně pokračovala. "Když to musí být, i s Tesákem. Jsme manželé! Máme být spolu!"
"Šak jo. V Bradavicích přeci budu enom přes tejden. Vo víkendech se mi vo šecko postaraj domácí skřítci, a já přijedu za tebou. Seš ředitelka, musíš bejt v Krásnohůlkách. Todle!" zvedl Hagrid významně ruku se zlatým kroužkem na prsteníčku, "nejni žádnej šmejd. Todle znamená, že spolu budem už nafurt."

Téma: Na pěst
Nešťastný úraz

Profesorka Prýtová se zastavila v hájovně na kus řeči. Hagrid zrovna ošetřoval mládě testrála. Stálo nejistě na široce rozkročených nohou a kývalo zmateně hlavou. Na čele mělo ošklivou krvavou ránu. "Co se mu to stalo?"
"Má asi otřes mozku, trouba jeden."
"Jak k tomu úrazu chudinka přišel?"
"No, von je to takovej bujnej klučina. Je zrovínka v pubertě. A jak sem teď malej, ten blboun si myslel, že bude sranda, dyž do mě vrazí. Von ale nepočítal s tim, že vážím furt stejně." Hagrid si nešťastně povzdechl. "Enom sem proti němu takhle zved ruku a von si na ni naběh."

Téma: Poslední vlak domů
Zítra to zase začne

Nedělní večer před začátkem školního roku trávili společně v Krásnohůlkách. 
"Posledních párr chvilek klidu," povzdechla si Olympa. "Ale stejně se těším, až studenty přřivítám."
"Taky sem dycky šťastnej, dyž zase v Prasinkách na nádraží začnu svolávat prvňáky," souhlasil Hagrid.
"Víš, že přříliš nechápu, prroč musí u vás všichni studenti, i ti, co třřeba bydlí ve Skotsku, přřijet nejdřříve do Londýna a pak vlastně nazpátek?"
"To je takovej… eee… symbol. Von jim začne ouplně novej život. Bradavice sou jejich druhej domov. A ve vlaku maj trochu času si na to zvyknout. Mrňata, co jedou poprvý, i sedmáci, co se vracej naposled."

Téma: Gumička na poušti
Katastrofa!

Plahočil se dětským pískovištěm. Zrnka písku jako balvany, všude se tyčily formičky, kbelíčky, lopatičky, zapomenutá gumička do vlasů jako obrovský růžový had… najednou kolem něj vyrostly skleněné stěny. Byl v přesýpacích hodinách. Písek se nemilosrdně sypal, čas běžel…
"Hagrride, prrobuď se! Katastrrofálně jsme zaspali!!!"
Zamrkal a posadil se. "Dyť se nic neděje, ne? Děcka přijedou do Prasinek až navečír. A přenášedlem sem doma hnedle."
"Ty ano! Ale" zachvěl se Olympě hlas počínající hysterií, "moje studenty začne létající kočárr postupně přřivážet už za čtvrrt hodiny!
"No tak se holt vomluvíš, že deš kapku pozdě."
"Omluvím? Ale komu? Řředitelka jsem přece já!!!"

Téma: Otrávené jablko
Záhada

Před branou bradavických pozemků netrpělivě poskakoval jeden z domácích skřítků, kteří se starali o zvířata. Chytil Hagrida za ruku.
"Borek tady čeká, pane! Ten malý testrálek asi umře!" Luskl prsty, svět se zatočil a v mžiku stáli před ohradou.
Testrále leželo na boku, břicho nestvůrně nafouknuté. Skřítek ukázal nešťastně na jablůňku, která stála v rohu ohrady. "To jablíčko muselo být otrávené, pane!"
"Houbelec votrávený," mávnul Hagrid rukou. "Enom jich ten trouba sežral moc. Bude to dobrý. Na zkaženej žaludek znám takový pěkný malý kouzlíčko.
Ale poslouchej, jak to, žes mě sem přenes? To přeci může v Bradavicích enom ředitel, ne?"

Téma: Nápověda
Zatracená pomoc

"Hagride, vzhledem k tvé dočasné indispozici pomoc potřebuješ. Trvám na tom." Ředitelka McGonagallová položila rázně na stůl hromádku pergamenů na znamení, že rozhodnutí je definitivní a rozhovor u konce.

Pro prvňáky na nádraží šel s Hagridem školník Filch. Rázoval dlouhými kroky a bylo vidět, že svůj úkol bere s náležitou vážností: "Pamatuješ, že máš stát až u lokomotivy? Nezapomněl sis skládací schůdky? Kouzlo sonorus umíš? Klíč od loděnice v Prasinkách máš? A…"

Hagridovi, který vedle něj klusal celý rudý, konečně došla trpělivost. "Zatraceně!!! Esli hned nezavřeš tu klapačku, hodím tě do jezera. Máš mi pomáhat, protože sem malej, ne blbej!"

Pro neznalé kánonu: Hagrid prvního září pokaždé nové studenty, prvňáčky, na nádraží v Prasinkách vyzvedne a převáží je do Bradavic přes jezero na loďkách. Ve tmě pozdního večera je pohled na impozantní osvětlený hrad opravdu kouzelný. A jedinečný. Protože ostatní studenti už vždycky jezdí z nádraží v kočárech tažených testrály.
Kouzlo sonorus zesiluje hlas místo megafonu.

Téma: Stejné drabble z jiného úhlu pohledu
Zatracená pomoc II

Řekla ředitelka, že mám jít s ním? Řekla. Je Hagrid mrňavý? Je. Co je na tom divného? Proč teda vedle mě supí tak naštvaně? Je úplně rudý. Kdo ví, co se mu v hlavě mele. Určitě ne to, co má dělat, zamyslel se školník Filch. Měl bych si to v jeho vlastním zájmu ještě jednou ověřit.
"Hagride, pamatuješ, že máš stát až u lokomotivy?"
"Jo."
"Nezapomněl sis skládací schůdky?"
"Ne."
"Kouzlo sonorus umíš?"
"Jo!"
"Klíč od loděnice v Prasinkách máš?"
"Jo!!!"
"A…"
"Zatraceně!!! Esli hned nezavřeš tu klapačku, hodím tě do jezera. Máš mi pomáhat, protože sem malej, ne blbej!"

Téma: Defenestrace
Prváci, ke mně!

Doma nám říkali, že nás vyzvedne obr!
Ne poloobr!
Já už mám hlad!
Vy ho znáte?
Kde mám kufr!
Vy jste trpaslík?
Řeknu to taťkovi!
Nic nebylo jako obvykle. Unavená dlouhou cestou, přetažená a rozjívená děcka ječela jedno přes druhé, pobíhala sem tam, a ne a ne se uklidnit. Trošku je srovnal až Filch hrozbou školního trestu. Vyšli z nádraží. V loděnici ale všechno začalo nanovo. Ani školník už na prvňáky neplatil.
Hagridova frustrace dostoupila vrcholu. Popadl těžkou železnou kotvu, rozmáchl se a prohodil ji otevřeným oknem. Žbluňklo to.
"Klid tady bude!!! Jináč vás do tý vody nahážu ouplně šecky!!!"

Téma: Babské ucho
Po prvním školním týdnu

"Hagrride! Ty jsi vyrrostl! Skoro o půl metrru!" vítala Olympa manžela v pátek večer.
"Jo, taky se mi zdá. Esli vono to nejni tim, jak sem se celej tejden rozčiloval. Už dyž sem v pondělí vez prváky do Bradavic, sem vyrost nejmíň vo deset centimetrů."
"To je pozorruhodné. Vypadá to, že negativní emoce mají na tento typ rrůstu pozitivní vliv. Řříká se přřece, když tě někdo irrituje: Já z tebe vyrrostu."
"Vono to tak bude. Povidal to i kolega Snape. Ale víš co, holka moje, poď si lehnout. Mám hroznou chuť ti pošeptat do ouška něco vo ouplně jinym růstu…"

Téma: Respektující výchova
Svatá trpělivost

Následující pátek vítala Olympa Hagrida maličko zklamaně. "Měl jsi docela přříjemný týden, že?"
"Jako že sem moc nevyrost? Sem se měřil. Je to rovnejch dvanáct centimetrů! Sem teď zrovínka jako můj tatík.
A jo, byla to pohoda. S děckama sme si na sebe zvykli. Dyž sem teďka stejně velkej jako voni, docela to de. Už mě nevychovávaj! Respektujou mě! Dyž jim něco řeknu, tak to nemusim povidat desetkrát. Napotřetí mě fakt poslechnou. I stádo testrálů řevem vyděsily enom jednou. A to se přeci dá pochopit, dyž viděj enom prázdnou vohradu…"
"Ach drrahoušku! Neměla bych tě tedy zkusit něčím rrozčílit já?"

Pro neznalé kánonu: Testrálové jsou pro většinu kouzelníků neviditelní. Vidí je jen ti, kdo viděli někoho umírat.

Téma: Hlasy
Klidný domov

Na chodbě před bytem ředitelky se opět ozvaly tiché hlasy.
"Myslíš, že můžeme?"
"Není pozdě?"
"Není. Tak brzy přece spát nechodí."
"Ale je sobota, má tam manžela…"
"Tak teda zaklepeme?"
"Tady se dneska dveřře netrrhnou," poznamenala s rezignovaným povzdechem Olympa, když vyřešila další drobný problém a dívky odešly. "Skorro ti závidím, že každý víkend z Brradavic odjedeš a nemusíš myslet na prráci. Dokonale si vyčistíš hlavu od všech starrostí."
Hagrid vzhlédl od Denního věštce. "Tadyhle sem našel inzerát. Prodávaj takovej šikovnej baráček v horách. Na ouplný samotě. Nekoupíme ho? Vo víkendech bysme si tam mohli parádně čistit hlavu voba dva."

Téma: Kapitola sama pro sebe
Obrat

"Kupovat domek? Nesmysl Hagrride. Máme přřece pohodlný prrostorrný byt v Krrásnohůlkách a rromantickou útulnou hájovnu v Brradavicích. Ale s tím vyčištěním hlavy v jiném prrostřředí máš prravdu. Víš co? Přříští týden to obrrátíme. Já přřijedu za tebou."

"Byl to jistě… přříjemný víkend. Jen ty Tesákovy chlupy v posteli jsou trrošku… a tys tady se mnou moc nepobyl... Ano já vím. Kůrrolezové a tlustočerrvi a nemocný krrálík a ten prroblém s přřemnoženými pavouky… Ale ta kadibudka venku… No a koupelna půl kilometrru až na hrradě, to je tedy kapitola sama pro sebe… Tak nevím… Nemáš ještě někde noviny s tím inzerrátem?"

Téma: Úsek častých nehod
Za polovinou

Koncem října už Hagrid se sto devadesáti centimetry převyšoval všechny členy profesorského sboru. Cestou na poradu potkal profesorku Prýtovou. Musela trošku zaklonit hlavu, když mu odpovídala na pozdrav.
"Dobré ráno. Jak se dnes máš? Už jsi hodně vyrostl, jak vidím."
"Docela jo. Enom ty police mám v hájovně eště furt moc vysoko. Čaj si musim vařit v pučený malý konvici a hrnek mám taky pučený. A nářadí na zahradu taky. A u postele mám porád stoličku, abych se do ní dostal…"
Došli ke sborovně.
"Tady sem se pokaždý pořádně praštil vo futra," povzdechl toužebně. "Už abych byl zasejc jako dycky."

Téma: Srdce je párový orgán
Lékařská prohlídka

Madam Pomfreyová, bradavická léčitelka, udělala nad Hagridovou hlavou na zdi čárku, seskočila ze stoličky a spokojeně se usmála. "Růst pokračuje velmi dobře, měříš dvě stě deset centimetrů. Svaly a šlachy jsou v pořádku, plíce také. Srdce jako zvon… to je hodně zajímavé, když uvážím šok při náhlém zmenšení a zátěž při tak překotném růstu. Existuje jistá teorie… synergie párového orgánu. Ráda bych si ji ověřila. Přijď sem zase v sobotu."
Hagrid se zamračil. "Musí to bejt zrovínka v sobotu? Přijede Olympa!"
"Právě proto. Přijďte oba. Vím, že měla na srdci drobný šelest. Pokud je moje teorie správná, už ho neuslyším."

Téma: Pracovní obuv
Potíže růstu

Hagrid zapnul poslední knoflík u košile a sehnul se, aby si zavázal tkaničky. Vtom se ozvalo tiché dvojité lupnutí a ze dvou těžkých pracovních bot se staly čtyři půlboty.
"Do merlinovej prdele!!! Sem to zas přehnal."
Olympa ho naučila šikovné kouzlo, kterým si mohl postupně zvětšovat oblečení a boty. Nešlo to ale donekonečna. Každý materiál řídl a nakonec se rozpadl.
Rezignovaně si povzdechl. "No tak holt pudu do Prasinek pro nový boty bosky jako dycky. A dyž už tam budu, koupím si teda i nový kalhoty. Abych zas nedopad jako tudle, dyž ze mě spadly přede všema ve velký síni."

Téma: Vrána k vráně sedá
Večerní návštěva

Stmívalo se. Hagrid naposledy obcházel ohrady. Všude byl klid. Došel až k okraji Zapovězeného lesa a překvapeně se zastavil.
"Depak ses tady vzal? Tebe já neznám! A to vim ouplně vo všech, kerý tady žijou."
Sáhl do kapsy a natáhl k malému roztomilému stvoření otevřenou dlaň s pamlskem. Tvoreček si jej jemně vzal. Pak kývnul hlavou na pozdrav, a rozběhl se mezi stromy. Tiše tam na něj čekalo několik elegantních zvířat. Bílé rohy jim stříbřil vycházející měsíc.
"Tak běž za svejma. Přišel si na návštěvu, co? Bodejť. Největší a nejkrásnější jednororožci bydlej přeci tady v Bradavicích. Depak asi přebejváš ty?"

Téma: Uhoď ho, nemá žádné kamarády!
Lepší je to po dobrým

"Tak do toho! Popadneš palici, rozpřáhneš se, bacíš do něho a bude to," přemlouval se Hagrid. "Dyť je tady sám, samotinkej. Kamarády už má hotový šecky. Enom tady tak leží a čeká, až ho dorazíš…"
Nic. Hagrid Hagrida odmítal poslechnout.
"Až skončíš, votevřeš si to dobrý archivní víno, co si dostal vod Olympy k Vánocům. A to je nějaký pití! Kam se na to hrabe máslovej ležák!"
Tohle zabralo.
Hagrid popadl poslední sloupek a jedinou mocnou ranou ho zarazil do připravené jámy. Spokojeně přehlédl svou celodenní práci. Nová ohrada se táhla do daleka. Její konec se ztrácel až za kopcem.

POznámka: Abyste si nemysleli, že nechávám úplně udřít nedorostlého poloobříka, Hagrid od minulého měření zase poporostl a když si stoupne na špičky, dokonce už dosáhne na své police v hájovně.

Téma: Výběr z hroznů
Hagridovo dilema

"Tak kerý?" Na polici ležely vyrovnané láhve francouzských vín, dárků od Olympy. Pořád rád chodíval "na jedno" do Prasinek k Rosmertě, pořád si rád dal panáka ohnivé skotské whisky. Ale víno, to bylo něco, co hladilo, jiskřilo, vonělo. Něco, co patřilo k jeho novému životu s Olympou.
"Červený? Bílý? Bublinky? Suchý? Sladký?" Těžký výběr… "Po takový robotě to chce něco sladkýho," rozhodl se. Sáhl po láhvi úplně vlevo.
V té chvíli se to stalo. Přetížená police zavrzala a zřítila se.
Víno z rozbitých láhví se slévalo do jediné veliké louže. Rezignovaně pokrčil rameny. "No tak si dám holt ouplně šecko."

Téma: Soutok
Hledání

Olympa s Haridem objížděli nemovitosti v nabídce kouzelnické realitky. Některé nebyly špatné, každá však měla nějaké "ale".
"Moc blízko mudlovskýho města."
"Srrub je to krrásný, ale ty nízké strropy!"
"Samý skály, žádný stromy. Tady bych se necejtil."
"Ach. Těch strromů je kolem přříliš. Je tady vlhko."
"Tohle už je poslední," ukázal nešťastně agent na něco, co vypadalo jako kůlnička na zahradní nářadí.
Stáli na horské loučce. Vpravo se do vodopádu stékaly dvě bystřiny, vlevo začínal les. Kolem horské hřbety a v dálce se vlnilo moře.
Olympa s Hagridem se na sebe okouzleně podívali a přikývli.
"Řek bych, že sme doma."

Téma: Při plném vědomí
Nad kupní smlouvou v realitní kanceláři

Pročítali složité právnické formulace, až konečně došli k ceně.
"Za takovou chatrrč? Tolik?!" Na Olympu šly mrákoty.
Hagrid před očima užaslého agenta poporostl skoro o třicet centimetrů. "Dyť přeci nekupujem šlechtickej zámek!?"
Agent pokrčil rameny. "V nabídce přece bylo jasně uvedeno, že nemovitost je určená k rekonstrukci. Cenu navyšuje pozemek."
Olympa, zase při plném vědomí, pergamen odsunula. "Myslím, že to nepůjde. Částka je nad moje… eh… naše finanční možnosti."
Hagrid si smlouvu zase přitáhl. "Ale pude. Zaměstnanej sem v Bradavicích vod čtrnácti. A kolik já toho utratim, že jo? Řek bych, že mám u Gringotovejch tech galeonů docela slušnou hromádku."

Téma: Biootec
Všechno je jak má být

"Jsem spokojená," prohlásila madam Pomfreyová. "Máš svou obvyklou výšku, víc neporosteš, nevidím ani žádné zbytkové kouzlo. Ale stejně je zvláštní, že se ten proces poslední dobou tak urychlil."
"No jo, to ten architekt, co nám maloval náš novej barák. Sme s Olympou mysleli, že z něho vyrostem voba. Furt to chtěl dělat po svym. Ale nakonec je šecko tak, jak sme chtěli my. Koukej!" Hagrid vytáhl z kapsy umolousaný pergamen. "Tadydle bude kuchyň, obejvák, ložnice, dětskej pokoj…"
"Olympa čeká miminko?"
"To né. Já enom, dyž už sem tam zasadil ten stromek a barák bude stát na jaře, tak dyby náhodou…"

Téma: ...a zbytek je historie
Dobrá a špatná zpráva

"Se budou jednou šeci za břicha popadat, až budeme vykládat historky, co sme s tim architektem zažili," rozumoval Hagrid nad pergamenem s plánem domu. "Ale nakonec šecko dobře dopadlo. Baráček bude krásnej."
Olympa povytáhla obočí. "Drrahoušku, v souvislosti s domem, mám prro tebe dvě zprávy. Jednu dobrrou a jednu horrší."
"Sem s tou dobrou!"
"Zdá se, že v létě budeme ten dětský pokoj oprravdu potřřebovat."
Hagrid se rozzářil! "My budeme chovat?!" Vlepil Olympě pusu a zarazil se. "A co teda ta horší zpráva?"
"No… budeme muset znovu za tím hrrozným člověkem. Aby dětský pokoj zvětšil. Nebo rraději vyprrojektoval rrovnou třři."

Další Hagrid...