Hagrid - filosof
Hagridovy myšlenky se někdy ubírají podivnými cestičkami, nedá se jim však upřít, že bývají mnohdy pravdivé...
Téma: Před tím a potom
NEJKRÁSNĚJŠÍ POHLED NA SVĚTĚ
Flotila pramiček
se odpoutala od břehu. Rubeus Hagrid seděl mezi ostatními prvňáky, nadšený z
nových zážitků. Co na tom, že své spolužáky dvakrát převyšoval. Ten rozechvělý
úžas cítil stejně jako oni.
A co teprve,
když vypluli ze zátočiny a před nimi se zjevil nejkrásnější pohled na světě:
Majestátní hrad osvětlený kouzly, zrcadlený v nehybné hladině temného jezera.
Štěbetání dětí
rázem ustalo.
Bradavický šafář
Rubeus Hagrid se rozhlíží po loďkách plných letošního, stále ještě hlučícího
potěru. Tají dech.Eště chvilku,
Eště pár metrů a děcka zase zmlknou.
TICHO
Je to jako
dycky. Dneska ouplně stejně jako tehdá před hromadou roků.
Téma: Zpět na start bez
čtyř tisíc
KDO VLASTNĚ JSEM?
"Víš Abe, ta
votázka mě tejrala už vod mala. Co já sem? Na vobra moc malej, na člověka moc
velkej. Ale pak přišel dopis z Bradavic. Táta se moh pominout radostí a hned mi
koupil hůlku. A já teda věděl. Sem člověk! Ve škole sem se snažil. Moc mi to
nešlo, ale někerý byli i horší.
Dyž táta umřel,
pořídil sem si aspoň malýho kamaráda," ukápla Hagridovi slza do sklenice.
"Aragog byl tak roztomilej...
A pak se to
pokazilo. Hůlka zlomená, já ouplně sám na světě a zas sem nevěděl, kam patřim.
Na vobra moc chytrej, na člověka moc… blbej."
Téma: Nevidím zlo,
neslyším zlo, nemluvím zlo
SLEPEJ, HLUCHEJ, NĚMEJ?
"Jo, kamaráde, správnej hostinskej, pokud nechce přijít o živnost, musí bejt slepej, hluchej a němej…" Aberforth Brumbál pohodil hlavou k podezřelému hloučku v nejtemnějším rohu lokálu. Pak nalil sklenici po okraj ohnivou whisky a přisunul ji přes barový pult k Hagridovi.
"No, ale ty se toho dycky nedržiš, co? Před bitvou vo Bradavice si Harryho s Hermionou a Ronem viděl a slyšel. A jak se maj dostat do hradu, tos jim řek. Dyť si tudma celej rok strkal těm ubohejm děckám jídlo." Hagrid se zamračil: "Si myslim, že správnej hostinskej musí vědět, kdy je nutný na tydle zásady fofrem zapomenout."
Téma: Krásné starosti
ŠAFÁŘŮV ROK
Na podzim
vobcházim les a vopravuju šecky krmelce a krmítka, že jo. A kontroluju, esli
mám dost krmení pro každou žoužel, co to bude v zimě potřebovat.
Před Vánocema
chodim hledat stromky, kerý někde stíněj vostatnim, nebo sou ňák nemocný, ale
přitom krásný. Ty sou na výzdobu hradu.
Na jaře zase
počítám mladý, co se na pozemkách narodili. Musim vědět vo každym novym zobáčku
a čumáčku.
Jo a
v létě? Vidíte, co je kolem Bradavic luk? Šecky je třeba posíct a seno
nasušit na zimu!
Téma: Překovat meče
v pluhy
DĚLÁNÍ
Hagrid se vracel
ze své obvyklé podvečerní obhlídky pozemků. Od bitvy o Bradavice uplynuly skoro
dva měsíce, a většina ran už se začínala zacelovat. Ale nekeré ne.
Von už tam zase sedí. Na tom šutru u jezera. "Ahoj Harry! Nepudeš na
večeři?"
Mladík sebou
trhnul. "Ani ne. Nemám hlad."
Hagrid se k němu
posadil.
Mlčeli.
Nakonec Harry
promluvil. "Co teď? Co bude se mnou dál, když už je Voldemort pryč?"
"Dej tomu
čas. Šak ty na něco přijdeš."
"Čas… Já
nevím... Nevím, co mám dělat..."
"Noo, pro
začátek bys mi moh pomoct zrejt zahradu a posíct louku nahoře pod lesem."
Téma: Naostro
PO MUDLOVSKU
Hagrid vstal
před svítáním. Rychle se oblékl a napil čaje. Do košíku naskládal něco k
snídani a několik láhví máslového ležáku. Hůlku zamaskovanou v růžovém deštníku
nechal tentokrát doma.
Zastavil se v
kůlně, aby vzal všechno potřebné, a vyrazil svažitou loukou vzhůru do kopce.
Nahoře se zastavil a rozhlédl. Pod ním se válely cáry mlhy, obloha se už
chystala přivítat slunce, stejně jako ptáci v blízkém lese. Palcem vyzkoušel
ostří kosy. Jen tak pro jistotu. Nabrousil ji už včera večer. Rozkročil se a
zeširoka rozmáchl. Čerstvě zkosená tráva zavoněla.
"Táta měl recht.
Na někerý věci kouzla nejsou to pravý vořechový."
Téma: Daně a smrt
NIC NENÍ ZADARMO
Zase jeden
páteční večer u Prasečí hlavy. Hagrid si pohrává s poloprázdnou sklenicí a
zamyšleně pozoruje dvě můry, zmateně poletující kolem plamínku svíčky.
Přibližují se ve stále menších a těsnějších kruzích. Mávne rukou, aby
je odehnal. Marně. Netrvá to dlouho a obě leží se spálenými křídly na stole.
"Holky pitomý,
nemohly ste si dát říct, dyž sem vás vodháněl? Nemohly, co? Jenomže za šecko se
holt musí zaplatit. Taky sem nikdá neměl nic zadarmo. Ale takhle vysokou daň za
blbost jako vy, jsem nikdá platit nemusel. Abe, buď tak hodnej, a přines mi oučet.
Myslim, že už rači pudu domů."