Téma týdne: S tužkou v ruce
Co je lepší?

Moji lidi pořád něco píšou. Do počítače. Jenže já mám dneska povídat o tom, jak píšou tužkou. A to teda bude problém... Ne, že by doma žádnou neměli. Tužek mají spousty. Jenže na ně skoro ani nesáhnou.

Regi je strká do hrnečku a vypadají tam jako kytky ve váze. Jsou barevné a je jich hodně.

Honza je má zase pečlivě srovnané v řadě vedle počítače. Moc dobře jsem si jich všimla, když jsem se mu posledně opřela tlapkama o stůl a na klávesnici plivla plyšovou myš. To aby pochopil, že už té práce má nechat a aspoň chvilku si se mnou hrát.

No a jsme u toho. Ti moji lidi mají hromady tužek a skoro vůbec si jich nevšímaji! Mohli by mi třeba dát nějaké na hraní, některé totiž krásně voní jako klacíky, co je venku hrozně ráda koušu. Ale to ne. Nedají mi ani jednu. To bych ráda věděla, proč.

Regi každou chvilku prohlásí, že jde něco psát. Ale myslíte, že vezme tužku a píše na papír? Ani náhodou. Skoro vždycky datluje do počítače.

Abych pravdu řekla, stejně nemám moc ráda, když někdy přece jenom nějakou tužku popadne. Protože to pak většinou začne otvírat ledničku a různé skřínky a taky špajz, a brblá, prý že už zase něco chybí, a jak je to možné, když to kupovala nedávno, a pak si to zapisuje na malý papírek. Nakonec z police na chodbě vytáhne tři nákupní tašky a já vím, že si sice půjde obout boty a obléknout bundu, ale o můj obojek s vodítkem ani nezavadí. Popadne ten popsaný lísteček a ty tašky a klíče od auta, řekne, že já nikam nepůjdu, že musím počkat doma, ať si jdu lehnout na předsíňový pelíšek a je pryč. No nuda.

Takže je vlastně lepší, když ji nevidím s tužkou v ruce, ale raději u toho počítače. Protože to aspoň nikam nejde a já jí můžu hodit do klína balonek, když se nudím, nebo si tam rovnou vyskočit sama.

Ale teď mě konečně napadlo, proč je ten počítač na psaní rozhodně lepší než tužka. Vlastně úplně nejlepší. Víte proč? Protože když Regi něco napíše tužkou, přečte si to jenom ona sama, nebo nanejvýš Honza. Ale když se to napíše do počítače a když se to pak pošle na tenhleten internet! To si to potom může přečíst lidí veliká spousta. Takže je super, že Regi i tohle moje povídání, které jsem jí tiše ňafala do ouška, nezapisovala tužkou na papír, ale prstama na klávesnici. Protože teď si to můžete přečíst i vy.